Povídka je zajímavá a debata nad ní také. Pointa se mi moc líbila :-).

Tak nakonec Noe? Docela prima se četla. Jdu dál.

Prima napsané, čte se to samo a téma také skvělé. Nevím co tomu vytknout, má to vše co povídka mít má.

Pěkně a svižně napsané. S nadhledem i humorem. Jo líbilo se mi i když já tenhle problém nemám. Což není má zásluha, ale geny jsou mrchy.

Jen bych asi udělala odstavce, takhle text splývá a blbě se to čte.

Šmarjá, já sem vlezu a hned takový humbuk. To jsem nechtěla a ani neměla v úmyslu. Takže se omlouvám, příště si dám pozor, aby uveřejněné téma nebylo konfliktní. Psala jsem to jen tak, jak jsem to cítila, bez zlých úmyslů, či podceňování čehokoliv (mimo metafor kdy si sametový kolibřík udělá hnízdo v uchu netopýra) Takovými volný verše oplývají a obecenstvo hýká nadšením a já si říkám, že jsem asi blbá. Už proto, že sametový je netopýr a ne kolibřík, :-DD. Já mám totiž básně moc ráda, ale musím vědět o čem jsou.

Dovolím si s prvním odstavcem polemizovat. Preference autorů? Jsou tu tisíce básní, kterých si nikdo ani nevšimne (myslím LS), servery jsou jimi zahlcené a tím se i devalvuje jejich výpovědní hodnota. Proč? Je jednodušší napsat 5O slov než 2000? Asi ano. Jinak souhlasím a nepláči, jen jsem použila nadsázku.

Mám ráda Francii, i van Gogha, ten obraz znám. Myslím, že jeho atmosféru jsi dokonale vystihl. Ano, chtěla bych umět francouzsky tak, abych to dokázala přeložit - bohužel neumím.

Moc pěkně napsané a pobavilo i přesto, že k honům na zvěř mám poněkud odpor. Jsem v tohle pozér, maso jím, ale zabíjet zvěř se mi příčí a já sama bych to nedokázala. Nejím telecí, zvěřinu a skopové, zbytek klidně. Někteří z nás jsme prostě divní.

Já mám naštěstí trpaslici, takovou pěknou baculatou kamarádku. Jsem ráda, protože jeden chlap mi v domácnosti stačí. Jmenuje se Nervervug (což by se dalo přeložit "neublížím, nepomohu"). Slouží mi jako vrba, když si nemám komu postěžovat.

Velice pěkný rozhovor, přínosný, podnětný.

Člověče jo, bezva čteš se bezvadně i přes tu občasnou hantýrku. Ty ji totiž umíš docela fajn. Má to spád, má to vtip. Jen mi tam chybí, jako zvědavé ženské, co že se jí to vlastně stalo, prostě necháváš čtenáře tápat tam, kde by měl vědět. Jinde ať si klidně tápe a domýšlí, ale ty zásadní věci (což rozbitá palice je) by vědět měl. Pro mě, ale přesto dost dobrá.

co třeba?

třpytící barvou
malíř namaloval hvězdu
matná zůstala

mám haiku ráda, promiň, že ti do toho kecám. Klidně mě pošli k šípku. Právem.

Kdysi jsem dostala dobrou radu, jsem z rodu sov a rána jsou pro mě utrpením a jako boží utrpení jsem se po ránu také vždy tvářila. A pak přišla ona rada (ten nahoře mě má rád): Až vyjdeš z baráku, usměj se na prvních pět lidí co potkáš. Tři z nich si budou myslet, že jsi cvok, nebo zapomenutá známá, dva se na tebe také usmějí a sobě i jim náladu zlepšíš.
První den jsem si připadala jak idiotka Jája, ale ono to fungovalo a já přišla do práce, úsměv od ucha k uchu a den začal bezvadně.



To k tématu, jen fejeton to opravdu není. Spíš úvaha.

Není to špatné, humor i nadsázka tam je (jen se to dalo trochu víc rozepsat), a chyby jsem ti vypsala. Líbilo se mi to.

Chtěla bych umět básnit. Nikdo by mě nestíral za špatné interpunkce (u mě je to choroba - jen diagnóza ještě nemá číslo), za mizernou stavbu vět a slovní zásoba taky nic moc. Ale neumím, tak píši prózu, přepisuji, škrtám, přidávám a trpím jak zvíře. Pak to někde "vylepím" a zjistím, že jsem přehlédla, že kobyla je ve vybraných slovech. Autorská slepota, která živí docela slušně (ne u nás) davy korektorů. Básník by si tu svoji "kobilu" určitě obhájil.

Na druhou stranu, bez básníků by byl svět smutný, neromantický, plochý. Ale můj básník je mlaďoch, čerstvě zamilovaný, nebo ten co dostal právě kopačky a má touhu to vyřvat do světa. Pokud to umí verši, tak je to skvělé.

Hezky napsané, se všemi atributy, které správný fejeton má mít. Tu dobu si užívej, bude hůř :-) a moc se nevyspíš. Ale zase to stojí zato.