|
Co dokáže zvednout náladu Vám?
 14.06.2012 7 2239(15) 0 |
Poznámka:
Tento text vznikl jako neúspěšná příprava na maturitu. Nikdy jsem nebyl schopen si tento výplod nechat ohodnotit/zkritizovat, ale teď po maturitě je to vlastně už jedno :)
Rozhodněte se každý podle svého: tento text Vám může posloužit jako předloha toho, jak by fejeton měl/neměl vypadat :)
Ráno mi u hlavy zazvoní budík a já mám dostatek sil právě na to, abych se zbavil toho pronikavého tónu a tím se alespoň o trochu vzdálil povinné školní docházce. Když to všechno vyjde jak má, tak mi budík obstaral velmi chabé alibi na můj pozdní příchod. Každému je ovšem jasné, že to, co zapříčinilo moji nedochvilnost, nebyl nefunkční budík, ale vítězství mnohem příjemnější lenosti nad "nahloubaným" svědomím. Existují ale i opačné případy, kdy člověk nedokáže přesvědčit své vědomí, že není kam spěchat, a vyleze "dobrovolně" zpod teplé přikrývky většinou levou nohou napřed do nocí prochladlé místnosti. Ale je to tak vždy?
Velice zřídka se stane, že námi pesimismus z ranního vstávání nezamává hned po nazutí studených papučí, ale dostaví se až s druhou vlnou negativity onoho dne. Také máte pocit, že když nastoupíte do vagónu metra, všichni ten den vykročili vstříc novým zážitkům levačkou? A že jen ti odlišní, co mají dostatek dobré nálady, že ji mohou rozdávat na potkání, jsou veselejšími "blázny", kteří se vymykají normalitě?
A co vlastně zapříčiní tento malý výskyt šťastlivců mezi námi? Většinou se lidé bojí podívat na svého souseda z vedlejšího místa k sezení, aby nedošlo ke střetnutí s otrávenou grimasou spolucestujícího. Ale když se podíváte do tváře člověku, který je šťastný za to, že se mohl postavit čelem k tomu, co ho čeká, nenaplňuje Vás ten okamžik optimismem? Jediné, co stačí ke zvednutí nálady (alespoň dočasně), může být třeba malý úsměv nebo dokonce vřelý pozdrav.
Tento text vznikl jako neúspěšná příprava na maturitu. Nikdy jsem nebyl schopen si tento výplod nechat ohodnotit/zkritizovat, ale teď po maturitě je to vlastně už jedno :)
Rozhodněte se každý podle svého: tento text Vám může posloužit jako předloha toho, jak by fejeton měl/neměl vypadat :)
Ráno mi u hlavy zazvoní budík a já mám dostatek sil právě na to, abych se zbavil toho pronikavého tónu a tím se alespoň o trochu vzdálil povinné školní docházce. Když to všechno vyjde jak má, tak mi budík obstaral velmi chabé alibi na můj pozdní příchod. Každému je ovšem jasné, že to, co zapříčinilo moji nedochvilnost, nebyl nefunkční budík, ale vítězství mnohem příjemnější lenosti nad "nahloubaným" svědomím. Existují ale i opačné případy, kdy člověk nedokáže přesvědčit své vědomí, že není kam spěchat, a vyleze "dobrovolně" zpod teplé přikrývky většinou levou nohou napřed do nocí prochladlé místnosti. Ale je to tak vždy?
Velice zřídka se stane, že námi pesimismus z ranního vstávání nezamává hned po nazutí studených papučí, ale dostaví se až s druhou vlnou negativity onoho dne. Také máte pocit, že když nastoupíte do vagónu metra, všichni ten den vykročili vstříc novým zážitkům levačkou? A že jen ti odlišní, co mají dostatek dobré nálady, že ji mohou rozdávat na potkání, jsou veselejšími "blázny", kteří se vymykají normalitě?
A co vlastně zapříčiní tento malý výskyt šťastlivců mezi námi? Většinou se lidé bojí podívat na svého souseda z vedlejšího místa k sezení, aby nedošlo ke střetnutí s otrávenou grimasou spolucestujícího. Ale když se podíváte do tváře člověku, který je šťastný za to, že se mohl postavit čelem k tomu, co ho čeká, nenaplňuje Vás ten okamžik optimismem? Jediné, co stačí ke zvednutí nálady (alespoň dočasně), může být třeba malý úsměv nebo dokonce vřelý pozdrav.
23.11.2013 - 18:56Kdysi jsem dostala dobrou radu, jsem z rodu sov a rána jsou pro mě utrpením a jako boží utrpení jsem se po ránu také vždy tvářila. A pak přišla ona rada (ten nahoře mě má rád): Až vyjdeš z baráku, usměj se na prvních pět lidí co potkáš. Tři z nich si budou myslet, že jsi cvok, nebo zapomenutá známá, dva se na tebe také usmějí a sobě i jim náladu zlepšíš.
První den jsem si připadala jak idiotka Jája, ale ono to fungovalo a já přišla do práce, úsměv od ucha k uchu a den začal bezvadně.
To k tématu, jen fejeton to opravdu není. Spíš úvaha.
První den jsem si připadala jak idiotka Jája, ale ono to fungovalo a já přišla do práce, úsměv od ucha k uchu a den začal bezvadně.
To k tématu, jen fejeton to opravdu není. Spíš úvaha.
18.06.2012 - 16:46Úvaha je, nadneseně řečeno, slohový útvar, kde počet otazníků převažuje nad počtem teček. Dle mého názoru je toto opravdu spíš úvaha než fejeton..:)
Každopádně docela dobrá, snažím se usmívat pořád, někdy nechtěně vyslechnu cizí rozhovor a klidně se válím smíchy. No co už, jsem taková (blázen), však už si lidi kolem zvykli..;)
Každopádně docela dobrá, snažím se usmívat pořád, někdy nechtěně vyslechnu cizí rozhovor a klidně se válím smíchy. No co už, jsem taková (blázen), však už si lidi kolem zvykli..;)
15.06.2012 - 17:56Nás "bláznů" je doufám víc, protože jestli ne, tak se opravdu nemáme čím chlubit :)
Jinak děkuju za kritiku... nic tak pozitivního jsem ani nečekal :)
(a to taky dokáže člověka naladit :D )
Jinak děkuju za kritiku... nic tak pozitivního jsem ani nečekal :)
(a to taky dokáže člověka naladit :D )
14.06.2012 - 22:30Hm..dost slušně napsaný...Bavilo mě to ..zvládla jsem to až do konce a zamyslela se i nad komenty ..Yanča se zazubila po ránu asi až moc, ale letmý úsměv by neměl nikoho nazlobit, nebo postrašit toho usmívajícího...když už se usmívající bojí usmát , tak to je opravdu k pláči :))
14.06.2012 - 21:46Já vim, ale někdy se člověk zasměje a odpovědí je mu ledový pohled, to mě teda uzemní. Jinak tvoje dílko ok.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Ranní vstávání aneb cestou do školy vídám "přátele/nepřátele" : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Předchozí dílo autora : Čtyři roky a opatrné kroky
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Duše zmítaná bouří reality [17], Asinar van Martinaq [17], Burak [12], Therésia [12], Erma [11], ŠoDO [7]» řekli o sobě
štiler řekla o ManonZarrasu :Manon je rozum, který mi uletěl.
