Narazil jsi na velice zajímavé téma. V minulosti bez internetu by ses nejspíš bavil s lidmi, se kterými se hodně vídáš. Možná by sis s rozuměl, možná ne. Nyní se díky internetu můžeš přátelit s lidmi takřka z druhého konce republiky. (A kdyby nebylo jazykové bariéry, i světa.) Díky tomu máš větší šanci narazit na někoho, s kým si rozumíš a s kým se ti dobře spolupracuje.

Nesbližuje to, když jsou lidé spolu, ale to, když spolupracují (to, jak spolupráce sbližuje, je ukázáno v epizodě Star Treku: Nové generace "Darmok") a internet umožňuje určitou formu spolupráce na dálku. Je omezená, ale sbližuje. Kdybys k dané Veronice, kterou vídáš, přišel a řekl jí, že se ti líbí, jak velká je pravděpodobnost, že by s tebou chtěla vydávat časopis? Neviděl jsem ji, takže mohu jen spekulovat, ale řekl bych, že moc velká ne. Dnes mají lidé víc na výběr; nemusí se přátelit s těmi, se kterými je spojuje jen zasedací pořádek. Někdy je to výhoda, jindy nevýhoda.

Je jedno, kolik času spolu dva lidé stráví, podstatné je, kolik času stráví vzájemnou spoluprací. Dokud budou lidé jen sedět vedle sebe a nevšímat si jeden druhého, k přátelství to nepovede. Otázkou však je, s kým se chceš přátelit. Počet skutečných přátelství, která může člověk udržovat, je omezený, a pokud toto omezení budeš překračovat, skončíš jako na sociální síti, kde má člověk dvě stě přátel, u kterých nezná ani jejich křestní jméno.

Není ideologií dnešní doby individualismus? Lidé se od sebe čím dál víc izolují a společnost je v tom de facto podporuje.

Severak: Ten suchý, popisný jazyk tak trochu patří k mému stylu a mému myšlení; snažím se věci moc nehodnotit, protože každé hodnocení zkresluje můj pohled na ně. Ale na druhou stranu se to zase snažím moc nepřehánět, protože svět úplně bez hodnocení by vypadal hrozně stroze, monotónně a nezajímavě a to nechci.

Jména zastávek jsou už určená a v různých městských částech jsou různě stylizovaná. Např. názvy v Západním Městě odkazují k dílu J. R. R. Tolkiena (Galadrielina, Gondolinská, Túrinova, Melianina), v Jedicích jsou inspirována chemickým názvoslovím (K Alkoholům, K Aldehydům, Karboxylová) a v Pernerově zase významnými osobnostmi železnic (Negrelliho, Stephensonova, ...) V Podolí je to tak různé, ale v okolí smyčky Komunistická bydlí hodně členů komunistické strany, takže je ten název celkem logický. S diskotékou tě asi zklamu, tu zatím v plánu nemám.

mannaz: Děkuji, určitě si Němcových ještě užijeme a v páté kapitole by podle osnovy měla přijet Mili.

Pokračování se bohužel možná trochu opozdí, ale ještě nevím, jak moc.

mannaz: Děkuji. Jsem rád, že tě to zaujalo. :-) Podle mě je asi nejlepší něco mezi tím.

Severak: Děkuji za otázku. :-) Každé úsilí má dva důvody - "vznešený" (ten, který člověk prezentuje) a skutečný. :-D V tomto případě je asi skutečným důvodem to, že prezidentu Eichlerovi na základní škole říkali "Tondo", což ho štvalo, tak chce, aby se tomu lidé, kterým to vadí, mohli bránit. Oficiální zdůvodnění neznám.

Může se zdát nespravedlivé, že si prezident takový osobní problém řeší celonárodně, ale ve skutečnosti ten zákaz v podstatě znamená jen to, že když o někom víš, že se jmenuje "Tomáš Němec", nemůžeš ho okamžitě automaticky začít oslovovat "Tomáši". Když ale dotyčný či dotyčná chce, může si zvolit přezdívku ve tvaru křestního jména (klidně i svého skutečného) a pak je vše v pořádku. Rovněž je dovoleno použití křestního jména v odvozených tvarech (Melaniin apod.), takže vlastně nejde o tak velké omezení, jak se na první pohled zdá.

Pěkně napsané i vymyšlené.

mannaz: Děkuji. Ty zase umíš moc pěkně komentovat, Tvoje komentáře mně nejen těší, ale také mi hodně pomáhají uvědomit si moje silné stránky a umíš i upozornit, když se mi něco nepovede. :-)

Ajdalas: Děkuji. :-)

Severak: Děkuji. Skutečně to píšu eichlerskou češtinou. I ona potřebuje svoji literaturu. :-D Pokud by to někde způsobovalo nesrozumitelnost pro nezasvěcené a vyžadovalo další vysvětlení, budu rád, když mě upozorníš. Četl jsem to matce a všechno celkem skousla, i když při nepřechylování měla poznámky a slovo "dáda" jí drásalo uši.

Jana Kollinová: Děkuji za komentář.

Na naplnění bys neměl čekat, ale po malých krůčcích se k němu přibližovat. "Prázdný kalendář" je chyba - určitě máš spoustu věcí, které můžeš dělat. Když nic jiného, tak alespoň udržovat blog Neslyšného kočkopsa, než vyjde další číslo.

mannaz: To jsem rád. :-) Abych pravdu řekl, ten text jsem si vymyslel, ale původně mě k tomu inspiroval jeden manuál k Wordu.

Naprosto úžasná povídka. Velmi pěkně napsaná, plná zajímavých myšlenek a to absurdní prostředí se mi také líbí. I ten nápad s anachronismem je skvělý. Zda je depresivní nevím, ale pobavila mě určitě a potěšila také - zvlášť anachronista, Liška a gaviálové.

Velice zajímavé téma. S láskou bych celkem souhlasil, i když o ní mám dost mlhavou představu. Měla by k tomu patřit např. i láska čtenáře k dávno mrtvému spisovateli. S láskou k fiktivním postavám bych asi trochu váhal. S přírodou souhlasím stoprocentně. Pro mě je ještě podstatnou hodnotou logika, ale ta v podstatě z přírody vychází. Trochu víc bych se zamyslel nad těmi stroji. Píšeš, že bez strojů by nebylo blahobytu. Nestačilo by tedy za hodnotu považovat přímo ten blahobyt ("nadbytek životních potřeb")? Ne všechny stroje totiž blahobytu prospívají, případně prospívají blahobytu jednoho, ale současně druhým škodí (např. komín odvádějící spaliny z kotle pod okna sousedům). Co se týče Vánoc, myslím, že láska je pro lidi užitečnější a důležitější.

Několik dalších hodnot, které mě napadly:
- Pluralita. Nikdy bychom neměli dopustit, aby všichni lidé na světě nosili stejné boty, poslouchali stejnou hudbu a vůbec dělali všechno stejně. (Dřív nebo později by pak zemřeli na tu stejnou nemoc...)
- Pokrok - kvalitativní, ne kvantitativní. Aby měla společnost jako celek nějaký smysl, musí se vyvíjet.
- Trvale udržitelné štěstí. Tedy takový způsob života, který umožní člověku být šťastný po celý jeho život. (A pokud možno současně zajistí dlouhodobé přežití celé společnosti.)

Mám pocit, že lidé dnes hodně skrývají nenávist. Podle mě je to opačná strana urážlivosti - lidé si nevyjadřují nenávist, protože se bojí, že by se ti druzí urazili. Proto je dnes tak populární politická korektnost. (Kdy naposledy v novinách psali, že se nějaký politik zachoval jako blbec?) Kdyby lidé nebyli urážliví, uměli si odpouštět a snažili se se pochopit, vyříkali by si to a bylo by jim lépe.

Co se týče formy, řekl bych, že je to spíš miniatura než báseň. (Podobné píše mannaz.)(Ale na básně nejsem odborník, takže můj názor ber s rezervou.)

mannaz: Děkuji. Tvůj komentář mě potěšil. :-) Snažím se, aby to působilo reálně.

VKate: Děkuji. :-)

VKate: Děkuji za komentář. :-) S tím vykáním máš pravdu, příště to zařadím do úvodu.

Makyna: Děkuji za komentář. Souhlasím.