Totalita

Dobu před rokem 1989 jsem nezažil. Obrázek, který jsem si o ní vytvořil, je složen z vyprávění starších, četby dobové literatury, poslechu dobových písní a střípků historických dokumentů. Mnohé antikomunisty by na tom obrázku vyděsila překvapivá podobnost s dnešní dobou, zahrnujíc v to také lidi na vysokých pozicích, kteří prostě a jednoduše jen převlékli kabát. Je zde však pár naprosto zásadních rozdílů.

Jedním z nich je nepřítomnost státní ideologie v dnešní době. Před rokem 1989 existovala jasně definovaná státní ideologie (marxismus-leninismus) stojící v pozadí celého veřejného prostoru, od politiky přes vzdělávání po umění. To v dnešní době nenajdete, náš dnešní stát je postaven na docela neutrálních základech. Převládající myšlenkový systém by klidne mohl být například demokratický socialismus, kdyby tomu historie chtěla.

Je zde však pár myšlenek, mylně považovaných za ideologii dnešní doby.

Není jí demokracie. Demokracie není ideologie, ale ideál a forma vlády. na otázku, zda inverstovat státní peníze do obrany, podpory podnikatelů či sociálního systému, demokracie odpovídá: „Zeptejte se lidu“. A lid své názory pochopitelně mění.

Státní ideologií dneška není ani kapitalismus. To, že jeho myšlenky ve společnosti převládají je dáno spíše historicky než ústavou a uspořádáním státu.. Dělění na „včera komunismus, dnes kapitalismus“ je navíc strašně zjednodušující, už z terminologického úhlu pohledu.

Právě přítomnost státní ideologie před rokem 1989 je však jedním z klíčových faktorů nehynoucí popularity antikomunismu. Je totiž nesmírně jednodušší vymezovat se proti jasně definovanému komunismu, než se pokoušet hledat ideologii dnešní doby a výslednou mlhu popírat. I když by si to leckdy zasloužila.

Historie mě naučila, že každá doba je v něčem ale opravdu hnusná. Liší se jen důvody a důsledky. Postava policajta, vybíjejícího si svou agresivitu gumovým obuškem do hlav demonstrujících studentů, prochází historií nikým a ničím nerušena. Mění si jen uniformy.