nehledejte v tom zápletky... z dneška...

Ničíme svět a děláme další podobný kraviny.

školní.

Povídka (možná) ze života...

K tomuto příběhu se dá jen těžko něco dodat.Vztahy mezi lidmi jsou někdy složitější, než si sami dokážeme představit...

aneb "nikdy neříkej nikdy" - i já jsem si bláhově myslela, že se nikdy nemůžu zamilovat do svého učitele... Více z mé tvorby na www.magdahankova.cz

O tom, jak člověk poznává sám sebe. Budu ráda, když si to přečtete a zanecháte koment

Jiná

když kousek od vás šumí řeka a vaše oči pozorují hvězdné nebe...

Už mě přestalo bavit zvát slečny na večere a jim podobné akce s nejistím koncem, kde jsem se jen koukal, jak si plní svoje bachory za moje prachy

Když to řekneš nahlas, bude to oficiální. Tak jo.

naše oči

Takže... já sem tak odvážná a statečná :)) je... to... asi tak jakože nějaká první část... a pokud budete hodní, tak napíšu i druhou a klidně i třetí... :))

i tak to chodí

Takže... něco jakože druhý díl...? hm.. možná... snad... je to k pochopení, ke čtení... bojím se, že se někde seknu a celá povídka půjde do háje... Buďte trpělivý prosím. A nezlobte! ;)

Po dlooouhé době, snad zpět:o)

.. aneb jak mi bylo, když se její duše přemístila do lepších životních podmínek .. [nebaví vás číst *dlouhé* povídky? Poté Vám radím: "Kašlete na to!."] Už chápu pocity přátel umírajících.. uch..

...

Měla jsem silnou touhu umístit příběh do Prahy, nevím proč, ale už to tak je...

Vydal jsem svoji první knížku s názvem Děvky, žádný ohlas, není objeven další Viewegh nejsem nic vyjímečného, jen další hovno v přetékající okolní nudě.