Pan učitel...

/JINDROVI/

„Dobré ráno všem“ pozdravila nás v běhu naše třídní, vysoká žena kolem čtyřicítky s pihatým obličejem a promelírovanými vlasy. Rychle se posadila za katedru a na stůl položila desky se zápisky k probíranému učivu (měli jsme zrovna hodinu dějepisu) a hrnek kávy.
„Dnes vás učím naposled“ pronesla důrazným hlasem pedagoga. Všichni na ni s napětím koukali. „Od příštího týdne nastoupí nový kolega, tedy váš nový třídní učitel“.
Zkoumavě jsem se podívala na svoji spolusedící, drobnou blondýnku s typickým pražským přízvukem. Obě jsme začaly spekulovat nad tím, jaký náš nový třídní asi bude: Já ho odhadovala na postaršího muže v letech, s tepláky vyhrnutými až po pás, kostkovanou košilí a důchodkami na nohách.
Zuzka, jak se jmenovala má sousedka v lavici, však byla mnohem větší optimistka. Spokojeně se uhnízdila na židličce, našpulila třpytící se rtíky a spustila roztomilým hláskem:“Já si myslím, že to bude nějakej mladej kluk, nějakej čerstvě vyštudovanej vysokoškolák.“ Pak se na chvíli odmlčela a zasněně dokončila svou dokonale vyfabulovanou tezi o mladém třídním učiteli:“Mohl by bejt vysokej, urostlej blonďák s modrýma očima.“dodala a puberťácky se u toho zachichotala. Zkoumavě jsem si ji prohlédla a nakonec jsem si říkala, že jí nebudu brát její iluze a jen jsem suše odvětila:“Hm, kéž by...“ Tímto naše diskuze na téma „nový třídní učitel“ úspěšně skončila.

Druhý den jsme měli hodinu zeměpisu, na kterou nás rovněž měla pořád ještě naše třídní. Znuděně jsem poklepávala tužkou do stolu a marně jsem čekala na vysvobození. Nudila jsem se jako nikdy. Zápis jsem měla již dávno vypracovaný a tudíž jsem už neměla co na práci. Najednou se ozvalo zaklepání a vstoupil nějaký mladý kluk, mohlo mu být kolem dvaceti. Upřeně jsem se na něj podívala a musela jsem uznat, že je opravdu fešák. Naše třídní byla v mžiku u něj a o něčem se důvěrně bavili, zatímco já si lámala hlavu s tím, kdo to tak bude – na pacienta na dětské léčebně vypadal už moc „staře“. Když jsem od onoho neznámého „modela“ s nádhernýma modrýma očima odtrhla zrak, zjistila jsem, že nejsem jediná, která na něj tak fascinovaně, téměř až fanaticky zírá. Všechny dívky v naší třídě na něj čučely s otevřenými ústy a snažily se něco pochytit z rozhovoru, který mezi sebou vedli naše třídní a on. Naše zvědavost byla ukojena ve chvíli, kdy třídní prorazila hrobové ticho a laskavým hlasem prohlásila:“Tak třído, představuji vám vašeho nového třídního učitele!“ a potutelně se na dívky usmála (asi i ona musela uznat, že je tenhle mladíček fakt kus!) Úplně jsem pocítila, jak jsem po tomhle oznámení pookřála, Zuzka také nezůstala klidnou – v očích měla žhnoucí ohníčky a svůdně se pousmála, což mě nenechalo až tak klidnou, bylo mi jasné, že v hlavě kuje nějaké zapeklité plány. Kluci na mladíka, který se teď po třídě nesměle rozhlédl, jelikož nemohl nevycítit všechny ty obdivné pohledy patnáctiletých slečen, s nevraživostí pohlédli, neboť jim bylo jasné, že budou mít v novém třídním učiteli silnou konkurenci.
Byla jsem zvědavá, jak se budou vyvíjet další dny a podvědomě jsem se začala do školy těšit.

Bylo pondělí a náš nový třídní učitel měl dnes svou oficiální „premiéru“, všichni jsme tudíž po zazvonění spořádaně zasedli do svých lavic a čekali jsme na příchod našeho nového vyučujícího. Měla jsem tu výhodu, že jsem se Zuzkou okupovala první lavici, a tak mi nemohlo uniknout, že byl Jindra, jak se nám náš nový třídní představil, trošku (více) nervózní. Ovšem nemohlo mi uniknout, že hezky voněl a vyzařovalo z něj nepřehlédnutelné charisma.
Toho si zřejmě všimla i Zuzka, neboť do školy přišla v minisukni a v tričku s hlubokým výstřihem (potvora jedna!). Jakmile Jindra zasedl ke stolu, Zuzka se v té chvíli na židličce vzorově napřímila a vypnula hruď. Celé toto své sváděcí divadýlko završila přeslazeným úsměvem. Třídní si toho samozřejmě všiml, ale celý tenhle její manévr s klidem ignoroval (odvážný chlapec, uznala jsem v duchu).
Jakmile jsme odbyly oficiality, během nichž jsme zjistili, že je Jindra pouze absolventem gymnázia a ne plnohodnotným pedagogem, přešli jsme k chodu ve třídě. Mnohým spadly čelisti. Jestliže jsme si mysleli, že nám společně s novým třídním nastane havaj (přeci musí mít školu ještě v živé paměti, když je mu pouhých devatenáct,ne?), šeredně jsme se spletli! S naším třídním nám totiž nastaly hotové galeje…Písemky byly na denním pořádku. Poslední týden v červnu však zjistil, že vážně není potřeba všechno tak příšerně hrotit a hodil se do klidu :-)

Čas plynul a my se s naším třídním poměrně spřátelili, dokonce i kluci si k němu našli cestu. Jindra totiž odhodil veškeré snahy vytvořit si status přísného pedagoga a raději si s námi vytvořil přátelský vztah.
A co já?? K Jindrovi jsem vzhlížela jako k bohu a mé srdíčko hořelo láskou :-) Kdyby byl opravdovým učitelem, asi bych se zcela jistě krotila, ale takhle jsem neměla důvod, vždyť byl ode mě jen o čtyři roky starší. Jindra byl přívětivý, laskavý a strašlivě hezký, těmto kombinacím prostě nešlo odolat. Nejedna studentka se snažila ho „ulovit“. Od té doby, co nastoupil do školy, zvýšil se v budově DLL Vesna výskyt minisukní a hlubokých výstřihů, což se zamlouvalo zejména mužské části – ne však Jindrovi, naše „naděje“ vyhasly ve chvíli, kdy nám oznámil, že má přítelkyni (to má ale někdo štěstí, co???)

Můj odjezd domů se blížil a na mě padla nostalgie. Vzpomínala jsem na všechny skvělé zážitky, které jsem zažila s naší třídou i naším mladým „zajíčkem“ v jejím čele. Byla jsem si jistá, že bude nač vzpomínat.
Den odjezdu nadešel, šla jsem se rozloučit se všemi učiteli i spolužáky. Bylo mi jasné, že se s Jindrou už nikdy nepotkám, kdyby ano, musela by to být moc velká náhoda. Jindra mi popřál mnoho štěstí v nové škole (zrovna jsem končila základní školu) a popřál mi mnoho štěstí. Já mu pro změnu popřála mnoho úspěchů na vysoké škola a poděkovala mu za ochotu a trpělivost…

Roky plynou a já na Jindru vzpomínám i po třech letech. Jsou lidé, na které nikdy nezapomeneme, leč se v našem životě objevili jen na malou chvíli. A myslím, že právě Jindra, můj milovaný pan učitel, bude patřit mezi ně…