|
nehledejte v tom zápletky... z dneška...
 21.01.2009 10 1340(27) 0 |
... v kavárně, zapadlý v modrym průchodu, bylo poloprázdno. seděla sem u stolku pro dva a a četla si. kolem bylo pár obsazenejch stolků. u jednoho byl mladej pár. nejspíš zamilovanej, potkávám je tam pravidělně. holka pila horkou čokoládu a kluk nevim co. drželi se za ruce. kluk nervózně klepal nohou. holka si ničeho nevšimla.
u dalšího stolu seděly tři starší dámy. přišly až po mě. u terasy seděl podnikatel s přátely. u největšího stolu u vchodu seděly moje spolužačky. pak odešly. já sedim u baru, kde je můj stolek pěkně schovanej. na něm popelník a v něm dva vajgly. v ruce konec světa od murakamiho. čtu a jazz nevníám. občas se kouknu na zamilovanej pár. upiju zázvorky a zas čtu. vchází kluk, tak dvacet let. devatenáct. tmavý kalhoty, snowboardovou bundu. sundavá jí a pod ní má kostkovanou mikinu. rozeplou do půlky. fialový triko. tmavý hustý vlasy, rovný. je takovej upravenej, ale žádnej metrouš. sedá si ke stolku pro dva. asi tak dva metry ode mě. něco si objednává, neslyšim. pak vytáhne krabku zlatejch máček. dělá to všechno s naprostym klidem, pomalu a jakoby to dělal denně. několik let. jak tradice. rituál. je vidět, že si to vychutnává. přičichne k cigaretě a pak si zapálí. nejdřív natáhne míň, ale pak normálně. skoro ten nikotin cítim v sobě. ten pocit si umim představit. zavře oči a vydechne kouř. koukne se na hodinky, ale nevypadá, že by na někoho čekal. jen tak sedí, kouří a nikam se nekouká. a nebo kouká, ale tak neutrálně, že nedokážu odhadnout, co si myslí. kouknu se taky na hodiny. vidim na ně dobře, proto sem si vybrala tohle místo. u klavíru, vedle baru, kde na mě číšnice nevidí, pod střešnim oknem a blízko vchodu. ne tak blízko, aby na mě tahlo, když někdo otevře. geniální. vidim na všechny stolky.
kluk jen sedí a kouká. zdálo se mi to nebo sem v jeho očích uviděla záblesk smutku? asi ne. vytahuju další pink elephant a zapalím si. prostorem kolem mě se rozline nádherná vůně vanilky. 15:55. ten kluk tu sedí sám. co je na tom divnýho? vždyť já tu taky sedim sama. a na nikoho nečekám.
nebo snad jo?
u dalšího stolu seděly tři starší dámy. přišly až po mě. u terasy seděl podnikatel s přátely. u největšího stolu u vchodu seděly moje spolužačky. pak odešly. já sedim u baru, kde je můj stolek pěkně schovanej. na něm popelník a v něm dva vajgly. v ruce konec světa od murakamiho. čtu a jazz nevníám. občas se kouknu na zamilovanej pár. upiju zázvorky a zas čtu. vchází kluk, tak dvacet let. devatenáct. tmavý kalhoty, snowboardovou bundu. sundavá jí a pod ní má kostkovanou mikinu. rozeplou do půlky. fialový triko. tmavý hustý vlasy, rovný. je takovej upravenej, ale žádnej metrouš. sedá si ke stolku pro dva. asi tak dva metry ode mě. něco si objednává, neslyšim. pak vytáhne krabku zlatejch máček. dělá to všechno s naprostym klidem, pomalu a jakoby to dělal denně. několik let. jak tradice. rituál. je vidět, že si to vychutnává. přičichne k cigaretě a pak si zapálí. nejdřív natáhne míň, ale pak normálně. skoro ten nikotin cítim v sobě. ten pocit si umim představit. zavře oči a vydechne kouř. koukne se na hodinky, ale nevypadá, že by na někoho čekal. jen tak sedí, kouří a nikam se nekouká. a nebo kouká, ale tak neutrálně, že nedokážu odhadnout, co si myslí. kouknu se taky na hodiny. vidim na ně dobře, proto sem si vybrala tohle místo. u klavíru, vedle baru, kde na mě číšnice nevidí, pod střešnim oknem a blízko vchodu. ne tak blízko, aby na mě tahlo, když někdo otevře. geniální. vidim na všechny stolky.
kluk jen sedí a kouká. zdálo se mi to nebo sem v jeho očích uviděla záblesk smutku? asi ne. vytahuju další pink elephant a zapalím si. prostorem kolem mě se rozline nádherná vůně vanilky. 15:55. ten kluk tu sedí sám. co je na tom divnýho? vždyť já tu taky sedim sama. a na nikoho nečekám.
nebo snad jo?
30.12.2014 - 00:10Taková provokativní otázka na konci. :-) Ale správně, provokace na konec povídek patří.
A je to čtivé, takže omlouvám, že to nemá žádná velká písmena. :-)
A je to čtivé, takže omlouvám, že to nemá žádná velká písmena. :-)
15.06.2009 - 18:45souhlasim s tomem... ty dokazes vnimat... a dulezity je, ze nejenom sebe samu, ale svet kolem sebe, lidi, veci, vnimas je s uplnou prirozenosti, jako treba pastu na zuby nebo caj... aspon mi to tak prijde..
25.01.2009 - 19:59dobry zaklad pro delsi povidky... jde videt, i z basni, ze si zakladas na samozrejmosti (nechci rict vsednosti, protoze pro tebe nejsou vsedni)... dokazes vnimat a to je pro spisovatele (tebe) dulezite; do budoucna :)
takze v tomto smeru chvalim.... :)
pribeh nehodnotim... myslim, ze neni nijak zvlast dulezity... :)
takze v tomto smeru chvalim.... :)
pribeh nehodnotim... myslim, ze neni nijak zvlast dulezity... :)
22.01.2009 - 17:27hezky se to čte. dík za příjenmých pár řádků posezení v kavárně s tebou i těmi ostatními
21.01.2009 - 19:30dekuju verun... nemam na dlouhy povidky, tyhle dynamicky popisy me asi bavej nejvic... skoda, ze nemam vetsi smysl pro detail ... temhle lidem zaavidim...
:)
:)
21.01.2009 - 19:21pekny teress..hrozne se mi libi ty popisy,kluka ty hcvile, co si myslis..strasne pekny..neni to nudnej popis,ktrej preskacu abych vedela vic, tohle bych cetla porad..dobre napsany..
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
kavárna : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : padam
Předchozí dílo autora : Delivery neni teress **
