Myslím, že tohle rozvíří hodně emocí. Obzvlášť těch osobních. Přesto jsem už dlouho chtěl tyhle myšlenky sepsat. (umělecká hodnota - 0) P.S.: Všechna čest všem, kteří vůbec dočtou do konce.

Apel na psance. Pár řádek o tom, jak chápu společenství na literárním serveru a proč mi vadí sebemazání děl i autorů.

aneb trocha teorie nikoho nezabije.

Mám v hlavě věčný blbyny tak jsem to tenkrat sesmolil Vysvětluju jaky to bylo a jaky to je Teď tedy zoufalé

Zmatený pojem, zmatená úvaha..

.. proti lidské hlouposti

Kto má uši nech počúva

Při probíráním a tříděním starších děl jsem narazil na tuto úvahu, kterou jsem psal jako maturitní sloh. Překvapilo mě, že ji tu nemám, zřejmě jsem tehdy zapomněl. Nicméně při zpětné četbě mi to přijde aktuálnější, než před 11 lety. Tak vložím trochu starší myšlenku.

Krátké zamyšlení o smyslu literárních serverů, samozřejmě jen z mého pohledu.

Na přání D_P

Manifest neupřímnosti. :-)