 24.12.2011 7 1053(19) 0 |
O bytí
Otázka, která mně visí v mysli dlouhou dobu – Proč žijeme my,lidé, a z jakého důvodu existuje všechno to, co nás obklopuje?
Věc dokola a neustále probíraná a aspoň pro mě zcela neojasněná. Známá teorie říká, že veškerý vesmír vznikl třeskem – náhodným dějem , který zapříčinil to, že právě v ruce držím tužku, že jsem dnes ráno otevřel oči, ale také i to, že naše planeta obíhá kolem Slunce.
Chtěl bych se proto zamyslet nad počátkem všeho. Jestliže vesmír vznikl náhodným třeskem, pak lidé uznávající tuto teorii věří, že vše, co existuje, je řízeno náhodou. Tudíž věcí, která je prostoupena a ze své podstaty tvořena chaosem. Bez existence jakékoliv spravedlnosti a řádu.
Ano, to je našemu světu až příliš podobné.
Z jiného úhlu pohledu však musím zase přemýšlet nad tím, že věc tak obrovská a rozsáhlá, ale zároveň i neskutečně podrobná, jakou je existence všeho, co je, nemohla vzniknout jen tak, pouhou náhodou, z ničeho, z prostého chaosu.
Z toho také vyplývá další otázka, a tedy z čeho vzniklo to, co je teď? Z ničeho? A jak? Jak jen může věc, která je, vzniknout z toho, co není? Bylo něco před tím, co je teď? A co bylo zase před tím? Snad věc vystihnutelná výrazem nekonečné všechno? Naprosté cokoliv , které nemá počátek ani konec?
Naše člověčí mysl to neumí pochopit, protože je to věc zcela nepochopitelná, zakrytá čímsi, co vše zároveň prostupuje. Čímsi, čemuž někteří říkají Bůh.
Je Bůh pouhým jménem pro snahu pochopit nepochopitelné? Jakýmsi způsobem to zmenšit a zabalit do úhledné formy tak, aby to lidská mysl aspoň z části viděla? Aspoň pro malou špetku pochopení?
Je váš Bůh náhoda, či snad žádného Boha ani „vyšší moc“ neuznáváte? V takovém případě ale nemůžete věřit ani v to, že vy sami jste. Takový člověk by totiž byl pouhým obrazem něčeho. Nebo spíš pouhou představou, která vlastně ani neexistuje. Byl by tedy nic. Nepropustné a nekonečné nic. Ale i nic samo o sobě čímsi je. Co je tedy nic? Rozhodně ne to, co vyjadřuje jeho pojmenování. K popsání absolutní a nekonečné prázdnoty neexistují slova. Existovat ani nemohou. Jak bychom totiž chtěli pojmenovat něco, co není? Nic je pouze slovo.
To, co opravdu není se nachází v srdcích těch, kteří jím žijí. Žijí jím, tudíž ho zhmotňují – lidé žijící pouze pro hmotné potřeby, bez lásky. Ti žijí s velkou prázdnotou v srdci. Nesnaží se pochopit nepochopitelné, nechtějí tudíž nalézt „Boha“.
Přitom stačí jediné. Věřit.
Otázka, která mně visí v mysli dlouhou dobu – Proč žijeme my,lidé, a z jakého důvodu existuje všechno to, co nás obklopuje?
Věc dokola a neustále probíraná a aspoň pro mě zcela neojasněná. Známá teorie říká, že veškerý vesmír vznikl třeskem – náhodným dějem , který zapříčinil to, že právě v ruce držím tužku, že jsem dnes ráno otevřel oči, ale také i to, že naše planeta obíhá kolem Slunce.
Chtěl bych se proto zamyslet nad počátkem všeho. Jestliže vesmír vznikl náhodným třeskem, pak lidé uznávající tuto teorii věří, že vše, co existuje, je řízeno náhodou. Tudíž věcí, která je prostoupena a ze své podstaty tvořena chaosem. Bez existence jakékoliv spravedlnosti a řádu.
Ano, to je našemu světu až příliš podobné.
Z jiného úhlu pohledu však musím zase přemýšlet nad tím, že věc tak obrovská a rozsáhlá, ale zároveň i neskutečně podrobná, jakou je existence všeho, co je, nemohla vzniknout jen tak, pouhou náhodou, z ničeho, z prostého chaosu.
Z toho také vyplývá další otázka, a tedy z čeho vzniklo to, co je teď? Z ničeho? A jak? Jak jen může věc, která je, vzniknout z toho, co není? Bylo něco před tím, co je teď? A co bylo zase před tím? Snad věc vystihnutelná výrazem nekonečné všechno? Naprosté cokoliv , které nemá počátek ani konec?
Naše člověčí mysl to neumí pochopit, protože je to věc zcela nepochopitelná, zakrytá čímsi, co vše zároveň prostupuje. Čímsi, čemuž někteří říkají Bůh.
Je Bůh pouhým jménem pro snahu pochopit nepochopitelné? Jakýmsi způsobem to zmenšit a zabalit do úhledné formy tak, aby to lidská mysl aspoň z části viděla? Aspoň pro malou špetku pochopení?
Je váš Bůh náhoda, či snad žádného Boha ani „vyšší moc“ neuznáváte? V takovém případě ale nemůžete věřit ani v to, že vy sami jste. Takový člověk by totiž byl pouhým obrazem něčeho. Nebo spíš pouhou představou, která vlastně ani neexistuje. Byl by tedy nic. Nepropustné a nekonečné nic. Ale i nic samo o sobě čímsi je. Co je tedy nic? Rozhodně ne to, co vyjadřuje jeho pojmenování. K popsání absolutní a nekonečné prázdnoty neexistují slova. Existovat ani nemohou. Jak bychom totiž chtěli pojmenovat něco, co není? Nic je pouze slovo.
To, co opravdu není se nachází v srdcích těch, kteří jím žijí. Žijí jím, tudíž ho zhmotňují – lidé žijící pouze pro hmotné potřeby, bez lásky. Ti žijí s velkou prázdnotou v srdci. Nesnaží se pochopit nepochopitelné, nechtějí tudíž nalézt „Boha“.
Přitom stačí jediné. Věřit.
07.02.2014 - 11:15Proč jsme, proč žijeme? Hlavně proto, abychom prostřednictvím našich pocitů transformovali, co má být jejich pomocí transformováno.
29.12.2012 - 11:06Díky, občas si tohle potřebujeme přečíst a připomenout si;) Hezké myšlenky
25.12.2011 - 14:23ARA: Velké díky. Doufám, že jednou odpověď najdu. Mám ale tušení, že v ten moment kdy ji naleznu, již nebude možnost ji předat dál.
24.12.2011 - 14:16Hmm, pěkné zamyšlení... Bůh určitě existuje, jen ho hledat.. a ty hledáš docela správně.. :)
24.12.2011 - 13:55A sakra! To je sakra sakrální bambeření. Dovol, abych ti vysekl poklonu. Co se mi na tvých slovech líbí? Že je v nich srdce i mysl. Že to není žádné jurodivé vyznání, ani jen produkt tápající mysli. Ale mysli svěží. Mnoho tápání mám za sebou a tvá slova mi mnohé připomínají. Ten tvůj text na mne působí jako velmi zdařilé zamyšlení. Zamyšlení zapadající do tohoto času. Je v tom zřejmý nejen intelekt, ale zdá se mi, že i něco jako talent či schopnost pronikat do hloubky poznaného k ještě hlubšímu poznání. A moc bych se divil, kdyby ses zastavil. Kdyby tě něco zastavilo. Z hlediska duchovního žijeme docela jiný svět. Nebo aspoň docela jiné prostředí v této jeho části. Ale ne jen v této. Žijeme dobu, kterou předpověděli kdysi Inkové a mají pro ni jméno Pachakuti. Je to čas, kdy to, co je nazýváno Bohem, Universem.... proniká do našich životů v míře a s intenzitou dávno nebývalou. Je to čas, kdy mnozí lidé mají nové a nevšední zkušenosti s projevy toho Vědomí všeho. A mnozí hledající a tápající a bambeřící nacházejí odpovědi. A ti, kdo by opravdu chtěli nebo chtějí mít osobní zkušenost, ji mohou mít.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
O bytí : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : O tom, co je a co snad bude
Předchozí dílo autora : Almara
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Angelon [17], Zoe [14], Vavrys [13], Jaruska [12], Deer [10], Leonn [3], Dalmet [3], rebarbora [2]» řekli o sobě
Yana řekla o kmotrov :Jeho nadšení pro věc je tak nakažlivé, jeho projev je tak moudrý a tak plný života, že jsem hrdá na to, že znám kmotrova a že jsme si blízcí, je to pro mě pocta, znám kmotrova- tak zatichlého a tak hlasitého, plného inspirace a bohémského ducha, jo, a je strašně milé když se z něčeho raduje a směje se
