|
aneb trocha teorie nikoho nezabije.
 17.02.2015 40 2600(42) 0 |
Milí psanci, rozhodl jsem se shrnout v tomto článku pár základních prvků literární teorie v poezii. Možná to zde již někdo udělal, ale nic takového jsem nenašel.
Vedla mne k tomu skutečnost, že někdy v dílech, a zvláště pak v komentářích, nalézám mnohé podivnosti. Špatně volené termíny, ale i úsudky svědčící o určité neznalosti základních formálních pilířů poezie.
Ačkoli vycházím ze svého (i obecného) přesvědčení, že každý má právo psát si jak chce a každý může svobodně vyjádřit svůj názor, existuje, ač to někteří ignorují, rozdíl mezi názorem a nějakou objektivní skutečností. Shrnutím základních objektivních skutečností se chci v první části článku zabývat.
Všechny následující informace jsou snadno dostupné a můj zdroj je v podstatě souhrn středoškolské literární teorie:
Verš
(z lat. versus = vrátit, obrátit – zprvu se takto při psaní označovala řádka, na jejímž konci se autor musel vrátit na začátek, aby začal psát řádku novou).
Verš je základní stavební jednotkou básně, od prózy se liší grafickým uspořádáním do kratších řádků, které tvoří strofy (sloky). Je to však také uspořádaný zvukový celek, který obvykle podléhá určitým rytmickým zákonitostem (např. závazný počet slabik a přízvuků).
• Verš sylabický - rytmus je založen na shodném počtu slabik a rýmu
• Verš tónický - rytmus je založen na shodném nebo pravidelně proměnlivém počtu přízvučných slabik ve verši
• Verš sylabotónický - klasický český verš, rytmus je založen na pravidelném střídání přízvučných a nepřízvučných slabik.
• Verš časoměrný - založen na střídání krátkých a dlouhých slabik (antika).
• Bezrozměrný verš - často se rýmuje, ale nemá závazný počet slabik ani přízvuků. Od volného verše se liší tím, že každý verš je větou.
• Volný verš - se může a nemusí rýmovat a jeho jednotlivé verše mají rozdílnou délku (nestejný počet slabik), nejvíce se podobá mluvenému toku řeči.
Rytmus
(z řeč. rhytmos = tok, proud) pravidelné opakování zvukových schémat, používají se symboly:
ležatá čárka ( - ) pro slabiky přízvučné
oblouček ( U ) pro slabiky nepřízvučné
• trochej ( - U ) opakování přízvučné a nepřízvučné slabiky
• jamb ( U - ) opakování nepřízvučné a přízvučné slabiky
• daktyl ( - U U ) opakování přízvučné a dvou nepřízvučných slabik
Pravidelné opakování vytváří tzv. metrum.
Opakující se jednotka = stopa (trochejská, jambická, daktylská, daktylotrochejská).
Velké, širé, rodné lány 4stopý trochej
/- U / - U/ - U / - U/
Za trochu lásky šel bych světa kraj 5stopý jamb
/U - / U - / U - / U - / U - /
Koho bych miloval širém tom na světě 4stopý daktyl
/- U U / - U U / - U U / - U U /
Rým
(asi ze staroněmeckého rim = verš) zvuková shoda slov nebo konců slov na konci rytmické řady (verše). V češtině se nejčastěji rýmují poslední dvě slabiky. Podle uspořádání ve strofě (sloce) se rozlišuje schéma, které je označeno písmeny.
• střídavý abab (cdcd) …sám …smích …klam …hřích
• sdružený aabb (cc) …lesíčku …koníčku …pán …sám
• obkročný abba …síle …buší …duší …chvíle
• postupný abc …orné …dnové …sklízí
• přerývaný abcb (abca ) …nespala …málo …miláčku …zdálo
• nahodilý (tam je to jasné - umístění rýmů nemá žádné pravidlo)
Rým má funkci libozvučnou, rytmickou a stavebnou, to znamená, že rým váže verš ve vyšší celky, tedy dvojverší a následně ve strofy (sloky).
Dle přízvuku se rýmy dělí na mužské – na poslední rýmující se slabiku připadá těžká
doba, tj. slabika je přízvučná
ženské – na poslední rýmující se slabiku připadá lehká
doba, tj. slabika je nepřízvučná
mužský rým: dolina – má vina, svět – květ
ženský rým: bečí – klečí, nese – lese - nedonese
Příklad tradičního verše:
Blankvers
(z franc. blanc vers = bílý, tj. nerýmovaný verš) tento původně starofrancouzský verš se stal od renesance velice rozšířeným zejména v Anglii (Shakespeare, Milton), později pronikl do dalších zemí Evropy.
Blankvers je nerýmovaný verš o pěti stopách (jamb), dohromady má deset slabik (verš je zakončen těžkoou dobou – mužský rým) nebo jedenáct slabik (verš je zakončen lehkou dobou – ženský rým).
Shakespearovský blankvers mívá nepravidelnosti v počtu slabik (od 9 do 14 slabik).
Schéma blankversu (pětistopý jamb mužský): / U - / U - / U - / U - / U - /
Být nebo nebýt – to je, oč tu běží:
Ukázka ženské, jedenástislabičné varianty : zda je to ducha důstojnější snášet
(Hamlet)
Je možná zbytečné konstatovat, že i bez této základní teoretické výbavy lze psát krásné básně, a to i proto, že teorie působí jaksi druhotně. To znamená, že si třeba až zpětně uvědomíme, jakou rytmiku jsme použili, jak jsme střídali přízvučné a nepřízvučné slabiky a jak nám sedí jejích počet. Tvořili jsme tak, aby to ladilo našim uším, ne s tahákem literární teorie v ruce. Bez vědomí teoretických zásad lze také hodnotit díla, cizí i vlastní, ale spíše pocitově. Chceme li se vyjádřit (nebo se jen zamyslet) k formální stránce věci, je dobré, něco o ní vědět. A to, myslím, neplatí jen v poezii.
Pokusím-li se aplikovat výše uvedené na naši tvorbu a kritiku, vychází mi určité principielní zásady. Myslím, že logické, ale, a to zdůrazňuji, mé osobní:
• Je nesmyslné kritizovat někoho za to, že mu rytmicky verše nesedí, je-li báseň celá ve volném verši (volný verš může být rýmovaný i nerýmovaný, volným ho činní nedodržování rytmiky), je to stejné, jako kritizovat nerýmovanou báseň, že se nerýmuje. Je však hodno kritiky upozornit na výpadek rytmu v jinak rytmické básni. Může to být jistě záměr a hodnocení je subjektivní, ale objektivním je fakt, že se to stalo.
• Je nesmyslné kritizovat někoho za schéma rýmování, ale je namístě, hodnotit rýmy samotné, objektivně jejich „rýmovatelnost“ a subjektivně například jejich originalitu.
• Je nesmyslné kritizovat někoho, jak už bylo uvedeno, že se nerýmovaná báseň nerýmuje, ale je opodstatněné konstatovat, že nerýmovaná báseň nemá rytmus, a že třeba postrádá další atributy básně. To nikomu nebrání psát takovou poezii, ale názor, že už třeba žádnou poezii nepíše, může být pro něho užitečný. Třeba jen pro zamyšlení se. Totéž platí pro autory „říkanek“, jejichž díla k poezii řadí pouze fakt, že se rýmují a jsou uspořádány do veršů.
• Bylo by dobré, v kritice oddělovat subjektivní a objektivní stanoviska. Ta subjektivní mohou být předmětem nekonečných polemik, ta objektivní, jsou li správná a přesná, polemiku vylučují. Zkritizovaný autor by se pak neměl durdit a zpochybňovat nezpochybnitelné.
• Bylo by dobré v kritice používat správný slovník. Objektivní literární pojmy správně nazývat a subjektivní hodnocení uvozovat (nebo jinak vyjádřit) tak, že je patrné osobní stanovisko kritika.
Víme, že jazykověda, a to i ta, která má bezprostřední vliv na tvorbu i hodnocení poezie, je neskonale složitější a propracovanější, než tento krátký exkurz. Je lexikologie, fonetika, morfologie, syntax, sémantika, semiologie atd., ale o tom třeba někdy jindy.
Pokud ses čtenáři tohoto článku dostal až sem, možná jsi zkonstatoval, že vše výše uvedené víš, vnímáš a aplikuješ, a tak to bylo ztracených pět minut.
Pokud ti však uvedené principy, a mé subjektivní vývody z nich, něco objasnily, nebo jen přiměly k zamyšlení, jsem tomu rád.
Vedla mne k tomu skutečnost, že někdy v dílech, a zvláště pak v komentářích, nalézám mnohé podivnosti. Špatně volené termíny, ale i úsudky svědčící o určité neznalosti základních formálních pilířů poezie.
Ačkoli vycházím ze svého (i obecného) přesvědčení, že každý má právo psát si jak chce a každý může svobodně vyjádřit svůj názor, existuje, ač to někteří ignorují, rozdíl mezi názorem a nějakou objektivní skutečností. Shrnutím základních objektivních skutečností se chci v první části článku zabývat.
Všechny následující informace jsou snadno dostupné a můj zdroj je v podstatě souhrn středoškolské literární teorie:
Verš
(z lat. versus = vrátit, obrátit – zprvu se takto při psaní označovala řádka, na jejímž konci se autor musel vrátit na začátek, aby začal psát řádku novou).
Verš je základní stavební jednotkou básně, od prózy se liší grafickým uspořádáním do kratších řádků, které tvoří strofy (sloky). Je to však také uspořádaný zvukový celek, který obvykle podléhá určitým rytmickým zákonitostem (např. závazný počet slabik a přízvuků).
• Verš sylabický - rytmus je založen na shodném počtu slabik a rýmu
• Verš tónický - rytmus je založen na shodném nebo pravidelně proměnlivém počtu přízvučných slabik ve verši
• Verš sylabotónický - klasický český verš, rytmus je založen na pravidelném střídání přízvučných a nepřízvučných slabik.
• Verš časoměrný - založen na střídání krátkých a dlouhých slabik (antika).
• Bezrozměrný verš - často se rýmuje, ale nemá závazný počet slabik ani přízvuků. Od volného verše se liší tím, že každý verš je větou.
• Volný verš - se může a nemusí rýmovat a jeho jednotlivé verše mají rozdílnou délku (nestejný počet slabik), nejvíce se podobá mluvenému toku řeči.
Rytmus
(z řeč. rhytmos = tok, proud) pravidelné opakování zvukových schémat, používají se symboly:
ležatá čárka ( - ) pro slabiky přízvučné
oblouček ( U ) pro slabiky nepřízvučné
• trochej ( - U ) opakování přízvučné a nepřízvučné slabiky
• jamb ( U - ) opakování nepřízvučné a přízvučné slabiky
• daktyl ( - U U ) opakování přízvučné a dvou nepřízvučných slabik
Pravidelné opakování vytváří tzv. metrum.
Opakující se jednotka = stopa (trochejská, jambická, daktylská, daktylotrochejská).
Velké, širé, rodné lány 4stopý trochej
/- U / - U/ - U / - U/
Za trochu lásky šel bych světa kraj 5stopý jamb
/U - / U - / U - / U - / U - /
Koho bych miloval širém tom na světě 4stopý daktyl
/- U U / - U U / - U U / - U U /
Rým
(asi ze staroněmeckého rim = verš) zvuková shoda slov nebo konců slov na konci rytmické řady (verše). V češtině se nejčastěji rýmují poslední dvě slabiky. Podle uspořádání ve strofě (sloce) se rozlišuje schéma, které je označeno písmeny.
• střídavý abab (cdcd) …sám …smích …klam …hřích
• sdružený aabb (cc) …lesíčku …koníčku …pán …sám
• obkročný abba …síle …buší …duší …chvíle
• postupný abc …orné …dnové …sklízí
• přerývaný abcb (abca ) …nespala …málo …miláčku …zdálo
• nahodilý (tam je to jasné - umístění rýmů nemá žádné pravidlo)
Rým má funkci libozvučnou, rytmickou a stavebnou, to znamená, že rým váže verš ve vyšší celky, tedy dvojverší a následně ve strofy (sloky).
Dle přízvuku se rýmy dělí na mužské – na poslední rýmující se slabiku připadá těžká
doba, tj. slabika je přízvučná
ženské – na poslední rýmující se slabiku připadá lehká
doba, tj. slabika je nepřízvučná
mužský rým: dolina – má vina, svět – květ
ženský rým: bečí – klečí, nese – lese - nedonese
Příklad tradičního verše:
Blankvers
(z franc. blanc vers = bílý, tj. nerýmovaný verš) tento původně starofrancouzský verš se stal od renesance velice rozšířeným zejména v Anglii (Shakespeare, Milton), později pronikl do dalších zemí Evropy.
Blankvers je nerýmovaný verš o pěti stopách (jamb), dohromady má deset slabik (verš je zakončen těžkoou dobou – mužský rým) nebo jedenáct slabik (verš je zakončen lehkou dobou – ženský rým).
Shakespearovský blankvers mívá nepravidelnosti v počtu slabik (od 9 do 14 slabik).
Schéma blankversu (pětistopý jamb mužský): / U - / U - / U - / U - / U - /
Být nebo nebýt – to je, oč tu běží:
Ukázka ženské, jedenástislabičné varianty : zda je to ducha důstojnější snášet
(Hamlet)
Je možná zbytečné konstatovat, že i bez této základní teoretické výbavy lze psát krásné básně, a to i proto, že teorie působí jaksi druhotně. To znamená, že si třeba až zpětně uvědomíme, jakou rytmiku jsme použili, jak jsme střídali přízvučné a nepřízvučné slabiky a jak nám sedí jejích počet. Tvořili jsme tak, aby to ladilo našim uším, ne s tahákem literární teorie v ruce. Bez vědomí teoretických zásad lze také hodnotit díla, cizí i vlastní, ale spíše pocitově. Chceme li se vyjádřit (nebo se jen zamyslet) k formální stránce věci, je dobré, něco o ní vědět. A to, myslím, neplatí jen v poezii.
Pokusím-li se aplikovat výše uvedené na naši tvorbu a kritiku, vychází mi určité principielní zásady. Myslím, že logické, ale, a to zdůrazňuji, mé osobní:
• Je nesmyslné kritizovat někoho za to, že mu rytmicky verše nesedí, je-li báseň celá ve volném verši (volný verš může být rýmovaný i nerýmovaný, volným ho činní nedodržování rytmiky), je to stejné, jako kritizovat nerýmovanou báseň, že se nerýmuje. Je však hodno kritiky upozornit na výpadek rytmu v jinak rytmické básni. Může to být jistě záměr a hodnocení je subjektivní, ale objektivním je fakt, že se to stalo.
• Je nesmyslné kritizovat někoho za schéma rýmování, ale je namístě, hodnotit rýmy samotné, objektivně jejich „rýmovatelnost“ a subjektivně například jejich originalitu.
• Je nesmyslné kritizovat někoho, jak už bylo uvedeno, že se nerýmovaná báseň nerýmuje, ale je opodstatněné konstatovat, že nerýmovaná báseň nemá rytmus, a že třeba postrádá další atributy básně. To nikomu nebrání psát takovou poezii, ale názor, že už třeba žádnou poezii nepíše, může být pro něho užitečný. Třeba jen pro zamyšlení se. Totéž platí pro autory „říkanek“, jejichž díla k poezii řadí pouze fakt, že se rýmují a jsou uspořádány do veršů.
• Bylo by dobré, v kritice oddělovat subjektivní a objektivní stanoviska. Ta subjektivní mohou být předmětem nekonečných polemik, ta objektivní, jsou li správná a přesná, polemiku vylučují. Zkritizovaný autor by se pak neměl durdit a zpochybňovat nezpochybnitelné.
• Bylo by dobré v kritice používat správný slovník. Objektivní literární pojmy správně nazývat a subjektivní hodnocení uvozovat (nebo jinak vyjádřit) tak, že je patrné osobní stanovisko kritika.
Víme, že jazykověda, a to i ta, která má bezprostřední vliv na tvorbu i hodnocení poezie, je neskonale složitější a propracovanější, než tento krátký exkurz. Je lexikologie, fonetika, morfologie, syntax, sémantika, semiologie atd., ale o tom třeba někdy jindy.
Pokud ses čtenáři tohoto článku dostal až sem, možná jsi zkonstatoval, že vše výše uvedené víš, vnímáš a aplikuješ, a tak to bylo ztracených pět minut.
Pokud ti však uvedené principy, a mé subjektivní vývody z nich, něco objasnily, nebo jen přiměly k zamyšlení, jsem tomu rád.
19.08.2015 - 15:44Jiří Turner: Příjemně přínosné, díky. Nelituji přečtení, trochu teorie si pamatuju z gymplu (ale spoustu také ne :P), ale přesto cítím a souhlasím s Tvým názorem, že je v silách každého citlivého autora tvořit i bez taháčku (ale nad formou se tak i tak musí alespoň racionálně zamyslet, ne to jen sypat :-) - báseň má skutečně dvě tváře - formální a obsahovou (z pohledu kritika pak objektivní a subjektivní)). Asi chápeš, že tím nijak neshazuji roli teoretického zázemí (jsem student, rozumím esencialitě základ. znalostí).
Nuže doufejme, že do příště už Ti od Tvé exaktní gramatické kritiky (a veř, že si jí upřímně cením) mých "říkanek" alespoň trochu odlehčím. :-)
Nuže doufejme, že do příště už Ti od Tvé exaktní gramatické kritiky (a veř, že si jí upřímně cením) mých "říkanek" alespoň trochu odlehčím. :-)
19.04.2015 - 20:01Tvá úvaha mne zaujala a rozhodně to nebylo pět ztracených minut, alespoň pro mne to bylo velmi poučné a přínosné. Jsem zase o něco chytřejší, co se poezie týká a i za to patří dík.
11.04.2015 - 21:35taron: To já vůbec nezpochybňuji. Nicméně názory lze vyjadřovat o záležitostech, které jsou k diskusi, ne o věcech, které jsou dané. Ten článek prostě nikomu neradí jak má psát a číst poezii, pouze objasňuje fakta. Ohradil jsem se pouze proti zcela zkreslené informaci, že snad čeští básníci netvořili se znalostí literární teorie. Což prokazatelně není pravda.
11.04.2015 - 20:28No, Julián napsal svůj názor, možná trošku subjektivní, ale jeho a já třebas zase s ním musím souhlasit v tom, že přednes, recitace a celková nálada vytvořená kolem básně umí udělat také kus práce...
11.04.2015 - 07:49taron: Máš podle mého názoru naprostou pravdu a myslím, že jsem nenapsal nic v rozporu s tím ani v komentářích , ani v úvaze samotné. Pro čtení básní není potřeba nic z versologie znát, pro psaní básní také ne, byť to není na škodu a pro kritiku ano, pokud se ta kritika týká technických záležitostí básně . Ak tomu byl určen tento článek. Juliánovi odpovídal na proklamování zjevných objektivních hlouposti (ne na názor), které mají navíc spíše osobní charakter . Poezie byla od svých počátků až do dvacátého století (u některých autorů doposud) svázána striktními formálními pravidly, což není názor, ale realita.
Děkuji ti za komentář.
Děkuji ti za komentář.
10.04.2015 - 17:55Původně jsem nechtěla reagovat na poslední komentáře, ale snědla jsem pomeranč a tak si u toho přemýšlím a přemýšlím...
můj názor je takový, že ano, básníci a spisovatelé byli a jsou vzdělaní lidé, hlavně ve věci jazyka, ale muselo u nich být hlavně to, čemu se říká dar. Myslím, že jsem v životě přečetla pár básní, a jejich autor znal teorii, dokonce moc dobře, a přece ta báseň byla bez života...
talent se dá lehce poznat i když básník nezná teorii a dá se i lehce poznat poezie bez talentu... obojímu jakoby něco chybělo, však talent chytne za srdce, i když možná jen na chvíli.
můj názor je takový, že ano, básníci a spisovatelé byli a jsou vzdělaní lidé, hlavně ve věci jazyka, ale muselo u nich být hlavně to, čemu se říká dar. Myslím, že jsem v životě přečetla pár básní, a jejich autor znal teorii, dokonce moc dobře, a přece ta báseň byla bez života...
talent se dá lehce poznat i když básník nezná teorii a dá se i lehce poznat poezie bez talentu... obojímu jakoby něco chybělo, však talent chytne za srdce, i když možná jen na chvíli.
06.03.2015 - 12:15j.f.julián: Myslím, že se zbytečně vydáváš na tenký led. Pronášíš spekulace jako by to byly přírodní zákony a kritizuješ v té úvaze něco, co tam není vyřčeno.
"Já jen vím, že ty nejlepší psali intuitivně, bez pouček a teorie, i když není na škodu něco o tom vědět. " Promiň, to je blábol, po kterém bych za normálních okolností ukončil diskusi. Jednak je spekulativní (kdo jsou ti nejlepší) a jednak to objektivně není pravda. Drtivá většina tvých oblíbených básníků byly znalci literární teorie, o čemž svědčí jejich teoretické práce. V dobách, ke kterým se obracíš, se básník znemožnil, když porušil rytmická pravidla. Ale já vůbec nezpochybňuji (a jasně to tam píši), že k napsání krásné básně není nutné znát teorii. Teorii je nutné znát jen k fundovanému komentáři.
"Já jen vím, že ty nejlepší psali intuitivně, bez pouček a teorie, i když není na škodu něco o tom vědět. " Promiň, to je blábol, po kterém bych za normálních okolností ukončil diskusi. Jednak je spekulativní (kdo jsou ti nejlepší) a jednak to objektivně není pravda. Drtivá většina tvých oblíbených básníků byly znalci literární teorie, o čemž svědčí jejich teoretické práce. V dobách, ke kterým se obracíš, se básník znemožnil, když porušil rytmická pravidla. Ale já vůbec nezpochybňuji (a jasně to tam píši), že k napsání krásné básně není nutné znát teorii. Teorii je nutné znát jen k fundovanému komentáři.
06.03.2015 - 11:55z mobilu...
tady je možná zakopaný pes!?!
někdo teorizuje a drubý básní.
Každému co jeho jest.
Já jen vím, že ty nejlepší psali intuitivně, bez pouček a teorie, i když není na škodu něco o tom vědět. Autor nepíše pro teoretiky ani kritiky, proto daleko nad teorií je přednes, recitace, deklamace. Rozebíráním do pouček by neuspěla díla Skácelova, Suchého, Horáčkova, ba ani Seifertova.
A kdepak jsou tito a kde ti co je kritizovali???!
toto není útok, to musím podotknout, toto je selský rozum člověka, který už ví o co v poezii jde a čím se zabývat nemá smysl.
tady je možná zakopaný pes!?!
někdo teorizuje a drubý básní.
Každému co jeho jest.
Já jen vím, že ty nejlepší psali intuitivně, bez pouček a teorie, i když není na škodu něco o tom vědět. Autor nepíše pro teoretiky ani kritiky, proto daleko nad teorií je přednes, recitace, deklamace. Rozebíráním do pouček by neuspěla díla Skácelova, Suchého, Horáčkova, ba ani Seifertova.
A kdepak jsou tito a kde ti co je kritizovali???!
toto není útok, to musím podotknout, toto je selský rozum člověka, který už ví o co v poezii jde a čím se zabývat nemá smysl.
19.02.2015 - 15:34jayjay:
Děkuji za příspěvek do diskuse.
Tak asi postupně:
1)V prvním případě metra s tím nemohu souhlasit. Jsem přesvědčen, že takto je to pro vysvětlení podstaty možné napsat
2)V druhém případě spatřuji rozdíl jen v použití lomítka, smysl se nemění
3)poznámka, že v blankversu je často césura, je zcela správná , nicméně tento pojem nevysvětluji, tudíž ho nezmiňuji
4) volný veš jsem definoval na základě výše uvedených příkladů básnické rytmiky. V jiném případě bych musel napsat, že každý projev( písemný i ústní) má určitou rytmiku). To je pravda, ale zároveň v tomto případě zbytečné konstatování. Volný verš prostě nemá žádné pravidelné rytmické schéma, proto je to volný verš.
Na druhou stranu musím uznat, že i u volného verše je možné se subjektivně k rytmice vyjadřovat, ale to je možné se vyjadřovat k čemukoli.
Jinými slovy, metrum je rytmické schéma, nemyslím, že bych napsal něco, co by bylo v rozporu s tímto faktem
4) Kdybych tě chtěl chytat za slovo, řekl bych, že je velký rozdíl kritizovat a psát kritiku. To už mi ale přijde jako úplné slovíčkaření. Obecně věřím, že k psaní básní je třeba rozum, stejně jako pro psaní komentářů. Z té úvahy je však, myslím, zřejmé, že nespekuluji o používání rozumu, ale o vědomém, či nevědomém (sluchovém, pocitovém) používání výše uvedených formálních prvků a bez jejich znalosti lze, myslím, něco napsat i psát trvale.
Děkuji za příspěvek do diskuse.
Tak asi postupně:
1)V prvním případě metra s tím nemohu souhlasit. Jsem přesvědčen, že takto je to pro vysvětlení podstaty možné napsat
2)V druhém případě spatřuji rozdíl jen v použití lomítka, smysl se nemění
3)poznámka, že v blankversu je často césura, je zcela správná , nicméně tento pojem nevysvětluji, tudíž ho nezmiňuji
4) volný veš jsem definoval na základě výše uvedených příkladů básnické rytmiky. V jiném případě bych musel napsat, že každý projev( písemný i ústní) má určitou rytmiku). To je pravda, ale zároveň v tomto případě zbytečné konstatování. Volný verš prostě nemá žádné pravidelné rytmické schéma, proto je to volný verš.
Na druhou stranu musím uznat, že i u volného verše je možné se subjektivně k rytmice vyjadřovat, ale to je možné se vyjadřovat k čemukoli.
Jinými slovy, metrum je rytmické schéma, nemyslím, že bych napsal něco, co by bylo v rozporu s tímto faktem
4) Kdybych tě chtěl chytat za slovo, řekl bych, že je velký rozdíl kritizovat a psát kritiku. To už mi ale přijde jako úplné slovíčkaření. Obecně věřím, že k psaní básní je třeba rozum, stejně jako pro psaní komentářů. Z té úvahy je však, myslím, zřejmé, že nespekuluji o používání rozumu, ale o vědomém, či nevědomém (sluchovém, pocitovém) používání výše uvedených formálních prvků a bez jejich znalosti lze, myslím, něco napsat i psát trvale.
19.02.2015 - 14:07Konstatuji, že to nebylo ztracených pět minut. Rád bych jen upozornil na dvě nepřesná určení metra:
namísto
Za trochu lásky šel bych světa kraj 5stopý jamb
/U - / U - / U - / U - / U - /
je správně určené metrum vypadá:
-uu -u -u -u -
Doporučuji vybrat jinou ukázku.
U blankversu chybí poznámka, že je v něm často césura!
a místo schématu
/ U - / U - / U - / U - / U - /
u
Být nebo nebýt – to je, oč tu běží
by mělo být schéma:
u -u -u -u -u -u
Co se týče pouček, jak kritizovat – shledávám je jako přínosné. Jen upozorňuji, že i volný verš má svůj rytmus, přestože není svázán metrem, a ten lze tedy i posuzovat. (Však rytmus má též próza.)
Volný verš vzniká právě opuštěním metra. Rytmus opustit nelze.
Je rozdíl mezi metrem a rytmem.
Na závěr: Je rozdíl mezi napsat a psát . Dobrou báseň lze napsat bez účasti rozumu. Ale psát dobře už účast rozumu vyžaduje. (A schválně neříkám teoretických znalostí, což je zavádějící pojem. U teoretických znalostí se totiž musí říct – z jaké teorie pocházejí.)
namísto
Za trochu lásky šel bych světa kraj 5stopý jamb
/U - / U - / U - / U - / U - /
je správně určené metrum vypadá:
-uu -u -u -u -
Doporučuji vybrat jinou ukázku.
U blankversu chybí poznámka, že je v něm často césura!
a místo schématu
/ U - / U - / U - / U - / U - /
u
Být nebo nebýt – to je, oč tu běží
by mělo být schéma:
u -u -u -u -u -u
Co se týče pouček, jak kritizovat – shledávám je jako přínosné. Jen upozorňuji, že i volný verš má svůj rytmus, přestože není svázán metrem, a ten lze tedy i posuzovat. (Však rytmus má též próza.)
Volný verš vzniká právě opuštěním metra. Rytmus opustit nelze.
Je rozdíl mezi metrem a rytmem.
Na závěr: Je rozdíl mezi napsat a psát . Dobrou báseň lze napsat bez účasti rozumu. Ale psát dobře už účast rozumu vyžaduje. (A schválně neříkám teoretických znalostí, což je zavádějící pojem. U teoretických znalostí se totiž musí říct – z jaké teorie pocházejí.)
19.02.2015 - 00:06Dovolim si vypichnót Bylo by dobré, v kritice oddělovat subjektivní a objektivní stanoviska.
18.02.2015 - 23:52hodně přínosné dílko pro mne. ne, že bych se chtěl změnit, ale tento sumář mě odpověděl na dost mých otázek.
Už alespoň vím, během chvilky - a to je ten největší přínos - něco o poezii. A podané opravdu na tácku až pod nos. děkuji.
Už alespoň vím, během chvilky - a to je ten největší přínos - něco o poezii. A podané opravdu na tácku až pod nos. děkuji.
18.02.2015 - 23:37díky této úvaze jsem si uvědomil ještě jednu hodně, ale hodně důležitou věc - já vlastně nejsem básník!
.
.
.
.
.
{ já jsem písničkář co neumí na nic hrát :-D }
.
.
.
.
.
{ já jsem písničkář co neumí na nic hrát :-D }
18.02.2015 - 12:12jj, asi je to dobré znát, ale já osobně mám raději volný verš , a to i na čtení - pro mě se i lépe recituje... tedy jsem spíše pocitový typ... ale taky si tě dávám do záložek -
18.02.2015 - 11:26Mamka: Jasně, k tomu aby se člověk mohl dívat na hvězdy, nepotřebuje znalosti z astronomie. Na druhou stranu však, chce-li psát o astronomii, neměl by si jí plést z astrologií. Díky za zastavení.
18.02.2015 - 11:22Z teorie mne hrůza jímá
a tak to tedy řeknu zpříma:
"Píšu jen tak, jak mi zobák narost
hodnotím to, co nese mi radost."
a tak to tedy řeknu zpříma:
"Píšu jen tak, jak mi zobák narost
hodnotím to, co nese mi radost."
18.02.2015 - 10:32shane: Jak už jsem psal Yaně, tak je to, myslím, úplně v pořádku. Díky za zastavení.
18.02.2015 - 10:26Jiří Turner: Díky! Patřím k těm, co píší spíše intuitivně, prostým sylabickým veršem, k čemuž mi pomáhá jistý smysl pro rytmus a pobrukování si, nicméně jsem rád, že jsi to tu tak hezky shrnul a vyhnul se povýšenému přístupu našeho spasitele miroslawka. :-)
Osobně nepočítám, že bych pronikl do čítanek či literárních periodik, i když na saspi už si nás deset statečných vydalo knihu. Ale pořád píšu jen pro tu radost z hraní se slovíčky a takových je tu asi většina...
Osobně nepočítám, že bych pronikl do čítanek či literárních periodik, i když na saspi už si nás deset statečných vydalo knihu. Ale pořád píšu jen pro tu radost z hraní se slovíčky a takových je tu asi většina...
18.02.2015 - 10:05Yana: To je, Yano, úplně v pořádku. Ten apel se týká těch, kteří kritizují něco, co sami neznají. Ve snaze ze sebe dostat nějaké moudro si pletou základní věci. To jistě není tvůj případ.
18.02.2015 - 09:59Tak ten začátek mi připomněl školu, literaturu a Čj jsem mívala asi nejraději už od základky, jinak tedy škola mě nebavila popravdě, ale když jsme se učili tuhle teorii tak jsem ta období nesnášela, děsný co a teď se sama snažím psát, ale moc se mi líbí ta druhá půlka tvé úvahy, ach jo ta teorie :-) a proto nebudu ze sebe dělat něco co nejsem, pro mě hodnocení stylu prostě není, hodnotím pouze pocitem
18.02.2015 - 02:28Severak: Děkuji za zastavení se. Nechci, aby to vypadalo, že se pokouším o nějakou nápravu, či obrodu poezie. Stále a bez výjimky uznávám, že si každý má psát tak, jak to jemu vyhovuje a jak to sám chce.
18.02.2015 - 02:23shane: Děkuji, jak jsem již psal, k tomu aby někdo psal krásné básně, nepotřebuje mít nějakou speciální teoretickou výbavu. Nicméně vzdělávat se je vždy dobré. :)
18.02.2015 - 02:17Amelie M.: Děkuji, ona to zas taková práce nebyla a sám jsem si při psaní uvědomil své vlastní prohřešky.
18.02.2015 - 02:15Orionka: Děkuji, nemyslím si, že bys byla právě ty zástupkyní " těch nevybavených", ale jak už to tak bývá, článek zatím četli a komentovali ti, kteří ho moc nepotřebují
17.02.2015 - 22:55vracím se k próze a k textů písniček, kde mi kytara skryje ledasjakou prasárnu :-D
17.02.2015 - 15:35Díky, Jiří! Krásně jsi to shrnul, bez zbytečné omáčky. Už jsem si to hodil do záložek, abych to měl po ruce....:-)
Sice jsem se pár let zpátky pokusil si doplnit vzdělání, jenže ty knihy, co jsem o tom v knihovně objevil, byly až nechutně ukecané, že člověk mezitímu zapomněl, co předtím četl...:-(
Sice jsem se pár let zpátky pokusil si doplnit vzdělání, jenže ty knihy, co jsem o tom v knihovně objevil, byly až nechutně ukecané, že člověk mezitímu zapomněl, co předtím četl...:-(
17.02.2015 - 15:16je hezké, že jsi si s tím dal práci, zkusím se k tomu vracet.. netvrdím, že budu vždy komentovat plodně a objektivně, ale minimálně se o to čím dál častěji snažím, v rámci svých možností a schopností..
17.02.2015 - 15:14Velmi užitečné pojednání, děkuji za něj. Se zásadami v závěru naprosto souhlasím. Zkusím se jimi - v rámci své chudší teoretické výbavy :) - řídit.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Jak psanci komentují psance 3 : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Rispet neúcty k lásce
Předchozí dílo autora : Rispet přílivu
