prozření, smíření, asi ...vím já?

Dalsi krok na ceste, ktere jsem se dlouho vyhybala. Je tak zvlastni to nic prijmout a citit v pritomnosti a nikam se predtim neschovavat.

To je tak, když vám někdo chybí

Už zase. Už zase chci. A už zase se bojím toho nic, které tam možná je. Bolest je totiž něco. Velké NĚCO. To ale není cesta.

Podle indiánských bájí se nesmělý jižní vítr zamiloval do dívky se zlatými vlasy. Jenomže se jí to styděl říct. Jen se díval a váhal až jednoho dne zjistil, že dívce vlasy zbělely. Bláznivý vítr se totiž zahleděl do pampelišky...

Když den končil... Byl to hezký moment

Romanťárna po dlouhé době :)

Dlouho jsem se rozhodoval, jestli to sem dát - ta básnička už má věru nárok na důchod :-) Ale zjistil jsem, že ji mám strašně rád...

Osobně toto považuju za jeden z nej hudebních textů, co mi prošly pod rukama.

básničky o lásce prostě neumím :-) přijde mi ale nefér, že jsem dívce, kterou mám rád už víc než polovinu svého života, zatím napsal jen dvě. Tak tahle budiž třetí :-)

(Kategorie může být zavádějící, ale za to může jen náš omezený pohled na lásku. Uvažovala jsem, jestli to nedat do skupiny "Srdce nesoudí", ale já o žádné dělení se do skupinek nestojím. Takže pokud má někdo potřebu si na mé "srdcovce" smlsnout, nechť si to užije. P.S. Možná přibyde nahrávka.)

pro všechny tábající