Už zase. Už zase chci. A už zase se bojím toho nic, které tam možná je. Bolest je totiž něco. Velké NĚCO. To ale není cesta.
přidáno 29.02.2020
hodnoceno 9
čteno 613(14)
posláno 0
Proč tě chci
když tě neznám

proč je tam ta touha
když to byla vteřina pouhá

proč se na mě se zájmem díváš
když přede mnou zase jinou líbáš

proč každé naše setkání
šlehne.

Už zase se bojím
že dostanu nic
srdce vyrábí bolest
vlastně líp, když se to zvrtne.

Pomalu se otevírám
a zkoumám tu tmu
chápu
tady se nerozkoukám.

Proč jsem tě potkala
když třeba jakékoliv setkání říká adios

proč jsem s někým, kdo je skvělý
ale nemiluju

a my?
přála bych si alespoň chaos.

Nebo radši ne...

Proč mám pocit, že jsi ten pravý
když jsi z druhého konce světa

Anděl poradil
otoč to
a přej mu štěstí

Ujetý?

Tak jo
představuju si
jak jsi šťastný

Proč...
Ale to nic.
To se jen NĚCO hroutí.
přidáno 30.03.2020 - 02:51
jo_: chápeš to správně, to šlehnutí a další věci byla moje část vnímání vztahu, on to má jinak, z jeho strany tam nic moc není, ale já ho potkala, protože jsem od něj potřebovala pro svou další cestu něco důležitého slyšet, on je v pohodě tak, jak je. Někdy je ale těžký tyhle věci v normální realitě přijmout.
přidáno 27.03.2020 - 12:47
Akaia: jednou budes.. az pochopis ;-) na srdci unavena - to je moc hezky obrat ;-) zatim se mozna necitis unavena, ale dlouhodobe je to neudrzitelny stav.. pises, ze je to jak slehnuti elektrinou.. ale tyhle emoce tomu davas jen ty.. proc prirazujeme spouste vecem spostu podivne pojmenovanych emoci? proc nevezmeme stav tak, jak je? musime mit vsechno pojmenovane a definovane? nemyslim si.. je to o tom spocinuti v pritomnem okamziku.. a prozivani toho okamziku beze strachu.. ja dekuju! ;-) za tvoje zajimave a velmi inspirativni uvahy :-)
přidáno 19.03.2020 - 02:22
jo_: A děkuju, žes tu básničku pochopila..:)
přidáno 19.03.2020 - 02:20
jo_: Hmm to je fakt, očekávání jsem měla obrovský. To teda nevim, jestli v těhlech situacích někdy budu střízlivá..:D Zatím to na to fakt nevypadá. I když je to náročný, necítím se na srdci unavená. On je ale právě rozdíl mezi tím umět přijímat, co je, a být rezignovaná.
přidáno 17.03.2020 - 13:16
očekávání... o tom to celé je, však? kdybychom neměli očekávání, nepřiřazujeme tomu žádné emoce, nevyrábí si sami v sobě onu bolest, která nemá racionální základ... nehroutíme se... jen prostě s otevřenou náručí přijímáme a jsme... krásný, děkuju...
přidáno 01.03.2020 - 14:29
Danielovna: dekuju. Ono to tak ve skutecnosti opravdu je... je to jak slehnuti, jehoz elektrika me provazi dalsich par hodin, se kteryma se musim vyrovnat. A pak znova. Synchronicita nam funguje, a vlastne nevim, jestli z toho mam radost.
přidáno 01.03.2020 - 10:01
Proč každé naše setkání šlehne je nejvíc. Tam je všechno♥
přidáno 29.02.2020 - 20:47
slavek: Dekuju ☺ musim rict, ze jsem sama prekvapena, jak to vyslo. Myslim si, ze je to napsane trochu sloziteji, ale mam dojem, ze tam nic nechybi. Ja driv hlavne psala pocitove a pak se to leckdy nedalo pochopit.
přidáno 29.02.2020 - 18:26
Přečetl jsem a ... Přečetl jsem znovu a začaly se vynořovat pocity. A najednou se to všechno složilo s vyjádřené pocity udeřily a naplnily. Moc dobrý.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Nic vs. něco : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : V nic je všechno
Předchozí dílo autora : Všechno je jinak

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming