...

Oddíl z chystaného textu „Jak přispět“ k open-source projektu Linux: Kniha kouzel. Zajímal by mě váš názor...

Komentář k úvaze, který přerostl v dílo, jež se zamýšlí nad vztahem postfaktismu k remakům, zprostředkovanosti vidění, dynamickou rovnováhou stereotypnosti a experimentálnosti či nad jakýmsi decentralizovaným/ distribuovaným spoluautorstvím.

Zamyšlení o vzniku života a vesmíru (převzaté z mého webu) pro náročnější. (Poznámky pod čarou jsou náhradou za absenci možnosti vložit hypertextové odkazy.)

úvaha o psaní

Krátké zamyšlení o Wittgensteinově výroku, že o čem nelze mluvit, o tom se musí mlčet. VIDEO ZDE: https://www.youtube.com/watch?v=nndSvvv9IeQ

...tak vemte rozum do hrsti :)

Je to už skoro rok, co jsem napsal úvahy „Budiž světlo“ a „Budiž tma“, ve kterých jsem se zabýval počátky vesmíru, kosmologickými úvahami a hlavně temnou hmotou. Nazrál čas na pokračování…

Hledání všeho je tak vzdálené,že nevidíme že to co hledáme je často na našem nosu.V tomto případě , autor pochybuje o svém já jako o síti bez ok.Tedy že ví že žádné já není,přesto není schopen si to uvědomit do nejpodrobnějších detailů.Květ je zde ono uvědomění si vlastního bytí.Stejně tak ví že hledat to,znamená ztratit to a nehledat to znamená nenajít to.

Musím raergovat

Citát na zamyšlení

Dadavěda je most mezi uměním a vědou či filosofií, resp. katalyzátor epistemologického anarchismu. A v tomto dadavědeckém experimentu jsem povolil uzdu fantazie, abych hledal mezioborové souvislosti zdánlivě nesouvislých jevů a následně vznášel řadu podivných otázek, které však mají hlediska, ze kterých dávají až překvapivý smysl.

Aktuální filozofická úvaha o současném hledání kompromisu mezi bezpečím a svobodou na sociálních sítích

Dílo na pomezí básně a úvahy určené k hloubání. Snad by se dalo nazvat filozofickou básní. Sdělení se skrývá ve vztazích v pomyslných trojúhelnících abstraktních pojmů.

poeticky psaná úvaha o mém individuálním názoru na sečtělou společnost a o lidech, kteří knihy zbožňují, po přepracovaní by se mohla stát i básní... v závěru jsem se nechal inspirovat jedním Byronových citátem...