školní.

Byli spolu, měli se rádi, a rozešli se. Nestalo se nic mimořádného.

jak jsem na svém těle měla to štěstí zažít význam slov DĚKUJI..

Po dlooouhé době, snad zpět:o)

Krátká povídka o školství, nespokojených rodičích a nadšených učitelích, a hlavně o třídních schůzkách, ze kterých je nakonec stejně vždycky hon na čarodějnice.

Takže... já sem tak odvážná a statečná :)) je... to... asi tak jakože nějaká první část... a pokud budete hodní, tak napíšu i druhou a klidně i třetí... :))

Takže... něco jakože druhý díl...? hm.. možná... snad... je to k pochopení, ke čtení... bojím se, že se někde seknu a celá povídka půjde do háje... Buďte trpělivý prosím. A nezlobte! ;)

...vede mnoho schodů..natožpak do sedmého nebe..

aneb "nikdy neříkej nikdy" - i já jsem si bláhově myslela, že se nikdy nemůžu zamilovat do svého učitele... Více z mé tvorby na www.magdahankova.cz

Jiná

nehledejte v tom zápletky... z dneška...