Dobrodruzi se vydávají na nebezpečnou cestu do neprozkoumaného prokletého hvozdu. Jaké učiní zvláštní objevy a podaří se jim přežít?

"Už vím, že hvězdy plní přání a tu noc nebe plakalo jenom pro mě. Kdybych jenom věděl, co všechno mé přání způsobí :/"

pořád se musíme rozhodovat, na volbě závisí budoucnost...

úryvek z prvních kapitol Nordenské slzy

Kapitola 1. ( prosím o jakékoliv názory a maximální kritiku)

Honzova část pokračuje...

Stačilo si přát jednu jedinou věc a všechno mohlo být vyřešené bez problémů. Proč to jen muselo být to, co chtěl ze všeho nejmíň?

je to fantasy s prvky středověku, romantiky a doufám, že alespoň trochuzaujme svým duchem....především v dalších dílech

Když vyrostete v sirotčinci na zaostalé planetě Písečnice, nemáte zrovna super vyhlídky. A je úplně jedno, že se v dolech vykopaných mimozemskou rasou pod obřím kráterem vyznáte jako nikdo jiný. Můžete tak akorát snít, že jednou pojedete do Hlavního Města. Ledaže… Ledaže by se k vaší planetě blížila neznámá mezihvězdná loď a vy jste dostali pozvánku na palubu. To si potom musíte vybrat: Navždy odletět a studovat na vesmírné akademii pro tajemné pátrače, nebo zůstat a pokusit se odhalit tajemství své minulosti.

Položila ruku na Tomovo rameno. Za okamžik se jí vysmekl. „Když tě vzbudím, tak se nic nezmění,“ zašeptala. „Tohle je tvoje šance, jak změnit osud, jestli nějaký existuje. Ale ten pocit, že tu je a já, ať zvolím jakkoli, ti nemůžu pomoct, mě stahuje hruď a drtí srdce.“

taková odlehčenější kapitola :)

Jsem teprve začátečník co se týče psaní a tak se nebude moc divit, když tam budou i hrubky. Je to fantasy příběh o kouzelných amuletech, čarodějech apod.

Začátek všeho je porazit sám sebe

Jana zůstala uvězněná v říši snů a Tom v zoufalé snaze ji zachránit sáhne po LSD...co to s ním udělá, najde vůbec Janu, a když ano, tak zachrání jí?

Konec první části románu, doufám, že konec překvapí :)

Tohle jsem napsala v rámci posledních událostí, co jsem zažila... Po asi první stránce se z toho stal příběh... Příběh, který má nejasný začátek a o to nejasnější konec.. Všem děkuji, co si to přečtou...

Vyhrabal jsem v šuplíku něco, co jsem načal v roce 2003! Chápeš? Už jsem na to zapomněl. Asi to téma bude v současnosti čím dál víc aktuální. Je to jen prolog a žádné pokračování pravděpodobně nebude, tak jen aby jste se moc netěšili ;)

Pro tuto chvíli jsem znal jen strach a prázdno. Byla ve mě černá díra, tak hluboká, že ani neměla dno. Zpočátku malinkatá, rozrostla se do obřích rozměrů. Neviděl jsem budoucnost, jen jsem doufal, že třeba nějaká bude.

Když se realita a sen prolnou, co je potom skutečnost? "Sen je sůl bez chleba." Ramón Goméz de la Serna

Pozor, pozor...jak jsem slíbila, k V zajetí času se vracím :) možná narazíte na pár nesrovnalosti (třeba příjmení Anabell, nevím, jestli jsem ho už psala), jelikož se k tomu vracím po asi měsíci, takže..přeji příjemné čtení a už vím, jak to bude pokračovat, konec bude velmi překvapivý, a prozradím jen, že to bude (nejspíš, zatím :) ) otevřený konec ;)