Oba texty jsou povedené, ale obzvlášť se mi líbí ten první, a to včetně toho, že je možné číst první verš dvojím způsobem, přičemž metaforické i nemetaforické čtení je stejně relevantní.

Druhé je moc pěkně zprostředkované pozorování.

Psavec: Gora: Teď jsou moje překlady víceméně komplet, dával jsem je dohromady jednak kvůli tomu, že si už nadále nejsem jistý spolehlivostí Písmáku, jednak i kvůli té červnové akci. Mám ještě v záloze pár textů, ale ty jsem nevyhodnotil jako dostatečně silné pro publikaci zde.

Mj. poměrně hodně textů z tohohle výběru jsou nové překlady z posledního čísla, které vyšlo letos, je zajímavé, že se jim daří stále držet úroveň.

Darmošlap1960: Romane, zítra dám na Psance ještě sebrané překlady z časopisu Chryzanthemum a bude to, pokud jde o mé překlady, víceméně kompletní.
(Škoda, že to kvůli autorským právům nejde vydat knižně)

Jsem rád, že to tu bude na jednom místě a relativně snadno dohledatelné, když už se nedá spolehnout na Písmák.

Psavec: Darmošlap1960: Zkompletoval jsem to i s prvními překlady z této knihy vydanými kdysi v Kulturních novinách...

V prvním textu cítím něco jako přiznání si neudržitelnosti dětství.

Kloboučku hop, to je nádherný komický kousek, doufám, že se objeví ve sborníku.

První je moc pěkné pozorování s přesahem.

Sněhová koule je perfektní.

Tohle má něco do sebe, ta skrytá paralela s využitím toponomastiky je zajímavá.

Pěkný text!

Psavec: Myslím, že je na čase, abych klíčová díla a překlady haiku zduplikoval na Psancích, protože pokud aktuální trend bude na Písmáku pokračovat, výrazně to urychlí jeho konec.

Kvítky slivoně se mi z tohoto souboru líbí nejvíc, je v nich zachycená jak naděje, tak i pomíjivost všeho.

První je moc pěkné.

Jak už jsem psal jinde, ta specifická historická komika druhého textu je parádní.

Tmavá linka na obvodu vany se mi moc líbí, opět je to příklad toho, jak je správně zvolený detail pro haiku důležitý a jak autorovi umožňuje hrát si s elipsou.

Romane, je opravdu příjemné číst tvé texty a vidět tu všímavost ke všemu kolem.

Je zajímavé, nakolik jsou tvá haiku zabydlená lidmi. Pro Honzu Frolíka haiku slouží k zaznamenávání přírodního pozorování, všímá si přírodních detailů a pomalého plynutí času.

Tvá haiku jsou plná lidí.

Nádhera...

Mně se líbí první i třetí - chápu, že slovo "sám" je v prvním textu vlastně hodnotícím stanoviskem lyrického subjektu, ale tady mi to nijak nepřekáží.

Poslední text stojí a padá na tom, že "slova proměnění" nejsou verbální metaforou církevního procesu, ale ustáleným spojením popisujícím ten proces - pokud by to byla metafora, byl by problém, ale ustálené spojení je v pořádku. Navíc je tam i mnoho dalších dílčích momentů - například dvě svíce nepřímo odkazují na přijímání pod obojí, plus samozřejmě ta hra světel a "oheň ve víně" v kontextu "proměny". Zajímavý text.

PS: pokud by "slova proměnění" nebyla ustáleným spojením, pak bych doporučoval změnu, například na "proměňování"

Ten poslední text se mi líbí hodně - jde (nebo může jít) o velmi vážné téma: smiřování znepřátelených kultur, téma je doširoka otevřené, stejně jako interpretace závěru, může jít o toleranci, nebo taky nemusí.

Velmi povedené.