Sasanka: Vůbec nevím jestli ti to nějak pomůže, ale vymyslel jsem aspoň tohle:

Sexy motýl visel zamotaný v provazech ze stropu. Nějak mám pocit, že není první ani poslední. „Už ji máme ztotožněnou?“, zeptal se detektiv Richard. „Jmenuje se Claudia Welch“, odpověděl mladý poručík, kterého viděl poprvé. Takže mu vrtalo hlavou, jestli nováček nic nezvrtal. „Svobodná, žije sama. Tělo našel inspicient divadla v 7:15. V tu dobu chodívá na pravidelné obchůzky po divadle. Podle jejich kolegyň z divadla se z nikým nehádala, ale často za ní lezli muži. Dávali ji květiny a žádali autogramy. Posílali dopisy se srdíčkem.“ Pokračuje mladý poručík.
Diana vytáhla z mrtvého těla teploměr: „Zemřela večer někdy kolem jedenácté. Na těle žádné rány ani vpichy, udělám toxikologii. Pro výsledky si zajdi, nebudou dřív než ve čtyři.“ A mrkla na Richarda. Inspektor Hardy se upřeně podíval na Richarda: „Prověř alibi všech jejich známých i kolegů na večerní jedenáctou. Máš ten případ na starosti, tak to neposer. Starosta mě ugriluje, jestli ten případ neobjasníme.“ A naštvaně odešel ven směrem k médiím.
Richard se zamyslel. „Tohle asi nebude nikdo blízký. Spíš nějaký odmítnutý psychopat.“ Přemýšlí Richard nahlas. „Proč odmítnutý, detektive?“, diví se mladý poručík. „Podívej, jak ji do těch provazů zamotal ruce. Skoro jako loutku. A ty provazy jsou okolo ní jako by byla zakuklená. Chtěl ji ovládat a symbolicky změnit v loutku, proto je zakuklená. Vybírá si krásné a nedostupné holky. Věř mi mladej, tenhle zabije znovu.“

- Takže by pak dávalo smysl, proč bude hledat v databázi, jestli se nestalo něco podobného. Protože nevěří, že by to mohl být někdo blízký.

Sasanka: Navíc není důvod proč by nemohla existovat fantasy detektivka. Vlastně mam pocit, že existují. Takže to klidně může být vymyšlený svět, který bude fungovat podle tvých pravidel. Potom nevadí, když to město vlastně v reálu neexistuje.

Sasanka: Nejsem žádný odborník, ale jestli se můžu osmělit, tak bych radil do jiného žánru. Detektivka mi přijde moc těžká. Možná se ani tolik nesoustředit na žánr, ale na téma. Třeba něco ze života, lidských vztahů: zpackané rande, žádost o ruku, mamánek, nakupování s manželi, muž který se snažil vyžehlit manželčinu halenku a neuměl to, zpackaná dovolená, atd...

Úplně nejlehčí žánr mi přijde fantasy, protože si toho můžu hodně vymyslet. Nemusím se držet historických ani místopisných faktů, ani vždy tolik řešit jak něco doopravdy funguje. Stačí, když to působí uvěřitelně.

Sasanka: Nevadí, literárně ti to jde pěkně, psát umíš. Tak jak to je, to není špatné. Detektivku já osobně považuju za ten nejtěžší žánr, protože jde hodně o detaily, logiku, aby to zapadalo. Já si na detektivku moc netroufám.

Napětí je vždy způsobeno očekáváním "jak tohle jenom dopadne".

Ty umíš psát. To co jsi chtěla vyjádřit si vyjádřila jasně a srozumitelně. Jen hold tvůj detektiv se podívá na mrtvolu. Odejde do kanceláře a nechá to na sekretářce. Takže působí jako nekompetentní lenoch. Proto tam chybí to napětí.

Je to zajímavě vyprávěné a určitě má smysl pokračovat. Detektiv Richard mi přijde trochu ujetý, když ho uklidňují procházky po hřbitově, ale proč ne. Aspoň je tím zajímávej. Líbí se mi, že jsou postavy představeny jedna po druhé a mají kus prostoru pro sebe.

Ovšem Detektiv se jenom podíval na mrtvolu a odešel. Chybělo mi, že se nezeptal na její totožnost, kdo ji vyděl naposledy. Kdo jsou její příbuzní, kdo mrtvolu objevil. Jestli někdo z příbuzných nenahlásil, že ji postrádá. I když ohledání těla chvíli trvá, musí zůstat na místě činu, dokud nedostane aspoň základní informace o tom kdy odhadem oběť zemřela a jestli ohledávačka mrtvol může už teď vylučuje nehodu. A pro detaily ať si pak zajde.

Při vraždách jde o čas aby stopa nevychladla a proto se toho co nejvíc řeší na místě a mohlo se vyšetřování ubírat co nejdříve správným směrem.

Taky po příchodu do kanceláře určitě neoslovil sekretářku. Jenom soukromí detektivové mají sekretářky. Měla by to být asi policistka vykonávající spíše úřednické práce, jako procházení záznamů. Tuhle práci dělávají i sami detektivové, protože si práci často mezi sebou rozdělí.

Dohodl by se na místě s kolegy a rozdělili by si práci. Prohledávání údajů by dal někomu jinému na hrb hned na místě a on se věnoval obchůzkám. Navštívil by toho kdo oběť viděl na posled živou, pokud je ta informace už známá. Nebo by navštívil příbuzné.

človiček: Děkuju moc

človiček: Ohledně empatie, by hodně pomohlo, kdyby se učitel, aspoň ten co má první hodinu, zeptal na to jak se máme, jak jsme prožili víkend. Nebo tak něco. Zájem potěší. :)))

Co je třeba udělat, aby nebylo "školství nástrojem manipulace a selekce lidí do společenských kategorií?" jak píšeš.

Nejsem si vůbec jistý, jestli jsem pochopil o co tam jde. Měl jsem z toho čtení pocit, že jádrem konfliktu je přání ženy, aby s ní muž někam vyrazil. Muž nechce. Žena tak dlouho vyčítá až muže zlomí. A tak jdou. Potom se vyprávění mění na průvodce rychlím občerstvením až jsem z toho dostal hlad. Příběh vrcholí těsně před koncem orgasmem chutí toho všeho jídla kolem a končí tajemně s tím, že ještě nás čeká další objevování.

Není to povídka. Neobsahuje příběhový děj. Jedná se pouze o scénu navozující pocit i když povedenou. Autor má dobrou slovní zásobu a lákavý smysl pro detail.

#3: Začátek flashbacku kdy píšeš o jejím otci a potom o pubertě a jak se dostala do špatný party, to ještě docela jde. I když to není vyobrazeno přímo jako konflikt, jsou z toho ty konflikty cítit. Dozvěděl jsem se tím o postavě mnohem víc, než v těch dalších scénách flashbacku.

Taky není nutné, abychom o postavě věděli hned tolik. Dochází k zahlcení z informací a sdělení je kvůli chybějícím konfliktům schované hodně hluboko. Postavy by měli projevovat své vlastnosti díky konfliktům se kterými se vypořádávají. Detaily z minulosti více vyniknou až budou mít souvislost s probíhajícím dějem.

Předat informaci, že v minulosti zažila pět klidných let ("A tak skončila moje pětiletá dovolená.") se dá jednodušeji než s tak dlouhým flashbackem.

Protože s odchodem od muže ji začnou starosti postavit se na vlastní nohy, vytvoří to souvislost s minulostí. Musí si najít byt a práci, tak může i vzpomínat, jak to bývalo dříve jednoduší. Musí si vařit, tak si může vzpomenout na tu soutěž s vařením dortu. Ta rozdílnost v minulosti a přítomnosti vytváří skvělí protiklad a ideální příležitosti k vykreslování konfliktů. Díky protikladu mezi minulosti a přítomností může čtenář lépe pochopit motivaci postavy. Bude mít srovnání, a začne lépe chápat rozhodnutí postavy.

#2: Ten flashback několika let je moc dlouhý. Některé scény mají potenciál na celou kapitolu. Takže už ti pak nezbyde prostor na zápletky a je z toho jen takový nudnější výcus jejího života.

Když výš co postava chce, tak ji snadněji vymyslíš překážky, které ji v tom budou bránit. Chce upéct dort? Chce se postavit na vlastní nohy a být nezávislá? Chce se přestat nechat využívat? Super tak ji to komplikuj co se dá.

Když odejde vzniknou problémy. Musí se o sebe postarat. Najít si byt, práci, vařit si. Možná někoho potká. Bude ji litovat a pomáhat a ona se začne bát aby na něm nebyla závislá. Když k tomu co postava chce, vložíš překážky, které ji v tom brání, vznikne konflikt. Dvě síly co působí proti sobě konflikt = motivace + překážky.

#1: Ono to není špatné. Ten příběh je sice zajímavý a má docela dobrý potenciál, ale je nudněji zpracovaný. Nejlepší je asi začátek, protože se tam něco děje a hned to vykresluje základní zápletku díky docela dobrému i když relativně ohranému (klišovitému) konfliktu. To ale samo o sobě nevadí, alespoň čtenář hned na začátku vytuší o co tam zhruba půjde.

Z úvodního konfliktu se dá vytušit co asi hlavní postava chce, nejspíš se stát nezávislou, utéct do bezpečí. Od toho flashbacku (retrospektiva, pohled do minulosti) se to začne pomalu zhoršovat a přecházet do nudy.

Snažíš se čtenáře seznámit s postavou a to je sice dobře, ovšem pomocí několika scén, kde chybí konflikty. Přitom ty scény mají nevyužitý potenciál. Dočíst se, že postava vešla do cukrárny na nějaký mls je nuda. Oblíbila si prodavačku protože ji byla sympatická, zase nuda. Co kdyby prodavačka ukázala jak je dobrosrdečná? Konflikt: zákazník předtím si zapomněl peníze. Vyřešení: prodavačka dovolí aby to zákazník zaplatil zítra, protože je zdejší a zná ho. Konflikt: zákaznice se v slzách svěřuje prodavačce o svém osudu. Vyřešení: prodavačka si to vyslechne jako vrba, dá radu a nabídne zákaznici její oblíbenou pochoutku, protože je zdejší a dobře ji zná. Měl bych tu prodavačku víc rád, než jenom kvůli tomu, že nosí růžovou.

Pečení dortu, zase nuda a nevyužitý potenciál pro konflikt. Konflikt: pečení dortu, ale nedaří se, některé ingredience chybí, nervozita při rozbíjení vajec a tak rychleji dochází.

Lenča: Děkuju mega moc. Kouknul jsem na to a opravil co jsem dokázal najít.

Lenča: Děkuju moc. Opraveno. Jsem tele.

Mega hustý :)))

Uf, musel jsem dílo trochu proškrtat, abych se vešel do 10 000 znaků.

Gora: Dobře, pracuju na tom. Děkuju za rady.

človiček: Tak to děkuju ultra mega moc :))))))

Lenča: Jasan, děkuju ta rady. Jak bubu mít chvilku, tak se na to vrhnu.