Vzhůru do neznáma

Řekla mi, že mě vyzvedne hned po práci, ať si nic neplánuju a zarezervuju si pro ni zbytek dne. Jen co ručička na ciferníku odbila půl pátou, řekl jsem práci sbohem a bral to dolů snad po pěti schodech. Čekala už před dveřmi.

„Ty pracuješ ve svatebním salónu?“ a ukazuje rozzářenýma očima na obrovský nápis ve třetím patře.
„To jsou sousedi, maj tam docela veselo. Zrovna včera mě šéfová poslala s izolepou a lístkem na kterém bylo napsáno Dano neřvi. Tak jsem jim to vylepil na dveře a prchl. “
„Úplně vidím ty návštěvníky salónu, jak se tváří, když je tohle vítá.“
„No jo, jaký si to uděláš. Hádám, že to bude mít ještě dohru. Dana totiž v tom svým salónu pracuje se svým mužem. To, že se jmenuje Dana víme z těch jejich bláznivých hádek. Krom jmen, toho víme ale o dost více než by si přála, než bychom si přáli i když je to docela prdel. Je to tak pár dní zpátky, co po něm řvala něco ve smyslu, že si nechala den předtím ošukat zadek a že to z ní ještě ráno teklo. Takhle, že se pro něj obětuje a on teď není ani schopnej zajít za nějakým dodavatelem pro svatební šaty. A on na to, že to má stejně ráda, tak co to teď zkouší a že na to už sere a že má po prdeli a tak dále a dále. Kam jdem?“
„Ježiš to je dobrý. No dlužím ti za pár večeří, tak jsem na dnešek vymyslela program.“
„Fakt? Tos nemusela, ale jsem zvědavý.“

Dávám jí rámě a vykračujeme si to vstříc světu. Míjíme historií obouchanou a věčnou Národní třídu, tady jsou turisti a domorodci Prahy ještě tak půl na půl. Jdeme kolem obřího nákupního centra, který postupně, ale jistě spolykává okolní menší obchůdky. Chraaaaaaamst. Jen ty fastfoody se celkem lehce drží, ty jen tak nepadnou. A pak taky jeden z nejlepších antikvariátů široko daleko, vždycky, co tam vlezu, tak si něco odnesu a ta vůně, fantastická vůně starých knih je nenapodobitelná. To už je Spálená ulice, turisti si fotí ten brutální nákupák a přitom hned naproti je stará budova banky. Což o to, to by nebylo nijak zajímavý, ne každý ale ví, že okolo vstupních dveří banky jsou nádherné zlatě se vlnící reliéfy Olbrama Zoubka. Člověk si jich ani nevšimne nebo mu často nestojí za povšimnutí, ale dejte jim jméno nebo cenovku a můžou se z nich zbláznit. Dále dlouhatánská plejáda fastfoodů, gyros opékající se v nekonečných piruetách, ta vůně je tak intenzivní, že prochází zdmi, dveřmi a okny. Kebab sem, kebab támhle, salam alejkum, alejkum salam. Je to tady strašně kosmopolitní, aztécká posvátná burritos už máme pod okny, v malé Hanoji se můžete nechat rozstřelit Bun bo nam bem, polívkou Pho bo nebo Bun chou provoněnou perilou, koriandrem a mátou. Hned vedle vám šéfíkova sestra zas udělá nehty, o pár kroků dále zase voní neapolská pizza, a když se člověk všemi těmi lákadly přejí už jen z té vůně, tak si může nechat dorazit další vjemy na místním vyhlášeném Poké. Jdeme zrovna kolem, jejich Budhabowly přetékají syrovými barvami. Miska je nacpaná mrkví nakrájenou na julienne plátky, pak je tam jistě salátová okurka, krémově upečené batáty a stejně tak vypečená řepa, která voní po rozmarýnu a olivovém oleji. Tohle dále doplňuje šťavnatě uvařená kukuřice, říz tomu dodá zas rukola a sušená rajčata. Když už se z té báječné směsice chutí můžete zbláznit, tak najednou zakusíte majonézu z mandlí, najedou vám i na sucho opražená slunečnicová a dýňová semínka a celá vaše nervová soustava šílí, nebe v hubě.

Na všechny tyhle bistra, obchůdky se díváme, oči nám skáčou zprava do leva a z leva do prava a pak tu jsou samozřejmě i všudypřítomné kavárničky z kterých voní čerstvě namletá káva a křupavý vzduch a pak Oooooooooooooooh deeeeeeeeer bakery. Vypečená pekárna plná hříchu. Svou appku na počítání kalorií dáte do režimu off a míříte si to ke svůdnému pestrobarevnému pultu. Tam se vám už nabízí křupavě osmažené croblihy s lascivní dírou uprostřed, polité mangovou a čokoládovou a jahodovou a borůvkovou a bůh ví jakou ještě polevou, zakousnete se a chuťové pohárky vám obratem roztančí kokosový a karamelový a rumový a mandarinkový a možná ani ten bůh neví jaký ještě krém. Cukry vás nakopnou na další dva dny dopředu a vaše sladké já se svíjí v křeči orgasmu.

Tohle všechno tu nasáváme všemi smysly, co máme. Vše ale míjíme a jdeme dále vzhůru do neznáma.