Sushi a svazování

Jestli mě něco baví, tak právě tohle. Docela jsem se už přežral všech těch burgrů, hranolek, kebabů a pizzy. Tohle je chutný, čerstvý, elegantní, a dokonce zdravý jídlo. Může být chuťově jednoduchý nebo složitý jako Rubikova kostka. Nebo si ho můžete vymáchat v temných vodách sójovky, ve wasabi, a to se pak rázem cítíte jak ten nejostřejší samuraj.

„Arigato.“ říkám Natce a cítím se u toho strašně sofistikovaně.
„Já věděla, že ti to udělá radost.“ usmívá se na mě.

Vzala mě na Sushi, ale ne, jen tak ledajaké, ale rovnou to running. Lítá to kolem nás jak splašený, japonci, ale kdo ví, jaká asijská národnost to tam balí za barem, tak svižně, až jsem na chvíli zapomněl jíst, koukám na to s otevřenou pusou a pouštím slinu. Na našem stolečku si přitom si ze všech těch talířků vršíme každý svou mohylu. Ta moje je už po pár minutách dvakrát vyšší, zrovna na to kouká.

„To víš, měl jsem pořádný hlad. Nevěděl jsem, co mě čeká, tak jsem se postil.“
„V pohodě, jen to do sebe val. Dostala jsem na tohle bistro doporučení od kámošky, která si na celé Asii dost ujíždí a jen tak něco ji neuspokojí a jo, je to fajn.“
„Je to boží, díky.“ a obrátím do sebe další dva talířky.
„A tím to nekončí, dneska si užijem.“
„Mám se bát? ptám se.
„Záleží, asi ne.“ tváří se tajemně a více mi neprozradí.

Mezitím mi přijíždí Nigiri, ona si bere Nori maki. oba vyhlížíme talířky s krevetami, ale nějak to vázne, tak zkusíme něco sladšího. Ne, zákusky jim moc nejdou. Zapíjíme to našim japonským pivkem. Je mnohem více hořký, než na co jsme zvyklí, ale zároveň osvěžující. Zvláštní to kombinace.

„Už ses vzpamatovala z našeho posledního večeru?“
„Myslíš ten Rope, ehm, jak se to jmenovalo?“
„Myslím, že Rope Spirit. Jo jo, přesně to myslím.“
„Neboj, tam dneska nejdem.“
„Je mi jasný, ale víš, o co mi šlo? To nebyla žádná nějaká má tužba. Jen mi přišlo parádní, že takové akce jsou, a i nezasvěcený člověk, se tam může jít mrknout. “
„Jo ten tvůj chtíč po zážitcích už znám. Jako byla to zkušenost, na kterou dlouho nezapomenu, ale více se tam už podívat asi nemusím. Fakt dost zvláštní atmoška.“
„Takže se ti to nelíbilo?“
„Ale to zas neříkám. Jo místy to byl trochu moc a i nepříjemné, ale místy jsem i vlhla a pak doma, mmm však víš.“

Bylo to minulý týden, co jsem narazil na událost, která se jmenovala Rope Spirit. Neměl jsem absolutně tucha, co si mám pod tím představit. Dal jsem se tedy do hledání informaci, až jsem se takhle začetl na dobré dvě hodinky. Akci pořádali lidi, kteří se pohybují okolo Shibari, pro lidi, co Shibari provozují, obdivují ho anebo jen byli zvědaví jako my. Shibari je vlastně forma BDSM, ale ti lidi, co se tím zabývají do hloubky, tak ho pozvedli na hotové umění. Nejsou to totiž žádné skautské uzly, ale spletitá a nekonečná soustava šíleně složitých uzlů, doslova uzlový labyrint. Dělají se na to dokonce workshopy a pak taky ty show. Koupil jsem tedy lístky a pozval Natku. Hned další den jsme se oblékli celí do černé a šli na to. Pro sichr jsem si vzal i černé trencle.

Vstoupili jsme do úplně jiného světa. Úplně všichni byli taky v černém, většinou to ale byl latex nebo nějaké lascivní oblečky. Jako by přitom piercing v bradavce byl povinný doplněk. Někdy se jen rýsoval pod tričkem, často ale bylo tričko průhledné, a tak jsem ho měl doslova na dosah. Malé roztomile kozičky nebo výstavní trojky, které si doslova na téhle akci říkaly o proplesknutí, až mi z toho oči přecházely. Natka si toho taky na mě všimla, ale neřekla ani ň, však z toho byla taky vyplesklá. Na p´ódiu se už svazovalo. V sále mohlo být tak třista lidí, vzadu se kecalo, seznamovalo, vyměňovaly se zkušenosti a rozdávaly tipy. Druhá půlka upřeně a hyptnoticky sledovala pódium. Nevím, co se v nich odehrávalo. Vzrušení byli určitě všichni, jen nevím, jestli sexuálně. Nevím totiž jak tohle berou. Možná někteří přesně takhle, svážou se a pak si to rozdají. Bezmoc versus moc. Druzí v tom zase vidí třeba nějaký pocit úniku, formu se umělecky vyjádřit, nevím, já měl z toho takové zvláštní pocity. Modelka visela ve vzduchu a týpek jí čím dál tím více svazoval. Jutové lano se jí zařezávalo přitom hlouběji a hlouběji do kůže a svalů. Prsa měla úplně obnažená a na několikrát převázané lanem. Bylo vidět, že jak modelka, tak i svazující si to pořádně užívá.

„Stojí ti?“ ona.
„Malinko, vlhneš?“
„Taky krapet, svážeš mě doma?“
„No jasně.“ a přemýšlel jsem, jak to udělám. Já, kterému se i tkanička od bot rozváže.

A takhle to pokračovalo celý večer. Nebyla to přitom pro nás nějaká klasická erotická atmoška. Měli jsme z toho docela respekt, celou dobu takový prazvláštní pocit a docela mi trvalo, než jsem se i odvážil zajít na záchod a fakt jsem si myslel, že mi tam někdo šáhne na péro, ale to se nestalo.

Pak jsme přišli k ní domů. Zhodnotil jsem situaci teď už znaleckým okem. Zatímco se sprchovala, položil jsem její jógamatku k topení, hledal jsem hledal, až jsem našel jen myš, kterou jsem vypojil z notebooku a schoval si ji na parapet. Přišla náha, krásná jako Botticelliho Venuše, co se zrovna vyloupla ze škeble. Položil jsem ji na jógamatku, stále ještě nechápala, co se děje. Pak jsem vzal do ruky svůj zlatý riggerský trumf. Pomalu a docela nejistě jsem ji přivázal ruce káblem od myši k topení. Drželo to, byla mi vydána napospas.

No a pak jsem ji ošukal jako zvíře.