Cink střík

O pár dní později mi to cinkne.

Otevírám Whatsapp a ve zprávě od Natál přistanou na tři fotky. Fotky, které dělala s tím mladým cápkem a které mi tak barvitě líčila. Natka na nich vypadá šíleně svůdně, pod tričkem se jí rýsují její krásná prsa a tvrdé uhrančivé bradavky. Nejvíce mě ale dostává její pohled. Obličej pro mne tak známý, milovaný, a přitom ji tady vidím v úplně jiném světle. Nevím, jestli je to žárlivost nebo závist, protože opravdu nerad to přiznávám, ale všechny ty fotky jsou fakt dobře odfocené. A to jak nápadem, atmosférou, tak i technikou. Má tam i hezkou hloubku ostrosti, no prostě všechno tip ťop. Dokázal to.

Celé mě to dohání k šílenství, sjíždím je furt dokola a nějak mě to vzalo. Nejradši bych ji napsal, jestli se nechce stavit, ale poslední dobou mi to přijde už nějak blbý. Lidi si v našem věku už pořizují psy, kočky, první, druhé nebo třetí dítě a my jsme tady, doslova zaseklí v nekonečné přítomnosti, bez budoucnosti, rozevlátí na všechny strany, otevřeni světu a dalším výzvám.

Mám stojáka jako prase, vážně to fyzicky bolí. Ani nepočítám kolikrát jsem si v podobných situacích představoval přejetá štěňátka. Jednou jsem se ale při takovém jednom uvědomění dobře zhrozil. Došlo mi totiž, že mi už nestačí, aby byly přejeté, ale musel jsem těm plackám přidat i na detailech. Zkrátka jsem si na to vypěstoval nějakou toleranci, tak jsem musel přitvrdit, ale zafungovalo to vždycky. Pak ale přišlo uvědomění druhé, proč si doprdele sundávám erekci touhle morbidní blbostí? Vždyť mě to může i nějak pomrvit, podprahově sejmout. Co by za to dali ti prcuchtiví, kteří do sebe sypou ty modré životodárné pilulky? A tak od jisté doby, ode dne tohohle posvátného prozření nechávám štěňátka v klidu skotačit na louce a věnuju se na chvíli sám sobě.

Mrknu ještě jednou na fotky, přiblížím si to na bradavky a mířím si to svižným krokem do koupelny. Tam si před zrcadlem stahuju kalhoty a trenky až ke kotníkům, chytám ho do ruky, zavírám oči a představuji si, co bych s ní všechno prováděl. Někdy jsou to i něžnosti, většinou věci, co jsme už dělali, ale někdy i takové zvěrstva ke kterým jsme se ještě ani nedostali a kdo ví, jestli dostanem. Dneska mi ho parádně kouří, pak ji otočím a vezmu si ji hezky zezadu. Párkrát ji proplesknu po zadku, sténá tak krásně, jak to umí. Mám ho jak z kamene, ruka maká jak šílená, dneska mi stačí málo. Zrychluje se mi dech, srdce běží o závod a za chvílí už stříkám do umyvadla. Druhý střik bývá vždycky nejmocnější a zrovna jsem s ním taky sejmul kousek kachličky. Projede mnou vlna blaha a na chvíli se mi tou silou slasti zamotá hlava. Oběma rukama se pevně chytnu umyvadla, jako bych právě doběhl patnáctistovku. Penis jsem přitom nechal v umyvadle, kde sebou ještě škube a ustříkává. Před sebou v zrcadle vidím, jak se mi totálně zvětšily panenky, jako bych si něčeho šňupl, ale nemůžu si taky nevšimnout, že pravá je přitom ještě větší než ta levá. Možná se na to někdy poptám u očního něco ve stylu:

„To jsem vám tak paní doktorko jednou dobře pohonil a při orgasmu jsem si všiml, že pravá panenka je rozšířenější než levá. Máte na to nějakou diagnózu?“