Zlaťák nebo měďák?

Nabídne-li vám někdo ze dvou možností, vybrat si zlatou nebo měděnou minci. Co zvolíte? Hloupost se dere dopředu, aby byla viděna. Moudrost zůstává vzadu, aby viděla. Někdy je méně vlastně více. Nevěříte? Je to nad vaše chápání? Mnozí lidé považují za pošetilé to, co je nad jejich chápání. Příběh se odehrává kdysi dávno, ještě za života krále Akastorse, vládce země Emutbal.

Když Guras s Lenou získali nejcennější poklad na světě, získali také nějaké zlato do začátku: zlatý zvoneček, zlaté svícny a kus zlata. Dost na to, aby se jim změnil život. Pošetilí, kdo pouze utrácí a moudrý, komu se zlato nezakutálí. Kdo je moudrý? Možná ten, kdo se učí od každého. Bohatství narůstá všude tam, kde člověk vyvine správné úsilí.

Znovu žijí v hlavním městě Vir Akastoles. Na náměstí nedaleko od tržiště, kde bývá vždy živo. Tam obchodníci nabízejí své zboží, zatímco učenci využívají stupínku na náměstí, aby kázali své myšlenky a debatovali o moudrosti. Jiní vyprávějí příběhy, kterým Lena se zatajeným dechem naslouchá. Jindy je svědkem nejpodivnějších osudů, protože tak živé náměstí reprezentuje samotný život.

Jeden muž šel pro ořechy a Lenu zaujal svým napřímeným postojem a zvednutou bradou. Ořechy byly uskladněny ve velkém džbánu. Muž do něj strčil ruku, nabral plnou hrst ořechů, ale ruka nešla ven. Začal křičet a seběhli se kolemjdoucí. Lena všechno bedlivě pozorovala. Kolemjdoucí radili všelicos, ale nic nepomáhalo. Už uvažovali o rozbití džbánu jako jediného východiska, když přišel nějaký stařec a slíbil, že muže osvobodí z tíživého sevření. Jen musí udělat přesně to, co mu řekne. Muž rád souhlasil.

„Strč svou ruku ještě hlouběji do džbánu,“ radil stařec oděný v bohatých šatech. Muž to udiveně udělal. „Tak a nyní otevři dlaň a pusť ořechy,“ radil další krok. Což se muži s rukou ve džbánu nelíbilo. Vždyť chtěl ořechy, ale poslechl. Opět mohl ruku vytáhnout. „Ale jak získám ořechy, co chci koupit?“ Bohatý stařec se pousmál. Nařídil muži, aby nastavil dlaně a otočil džbán. Nasypal muži tolik ořechů, kolik požadoval. Lena pochopila, že mnozí by se stali moudrými, kdyby si nebyli domýšleli, že jimi už jsou.

Vedle Leny se objevil její dědeček Guras: „Tady si! Já věděl, že tě najdu někde na náměstí poblíž tržiště. Kde také jinde.“ Lena objala dědečka a společně šli ke stánkům nakupovat. Zařadili se do fronty. Lidé klábosili ve frontě, a když jim už došla témata, vždy se našel někdo, kdo se rozhodl pobavit se na Lenin účet. Sáhl do kapsy a vyndal dvě mince. Měděnou, která měla větší průměr, ale menší hodnotu. Druhou ze zlata, sice menší, ale zato cennější. „Děvče, dám ti minci. Kterou si vybereš?“

Lena sáhla po té měděné, která byla na pohled větší. Všichni přítomní kromě dědečka se ji smáli. Ti, kteří se považovali za obzvláště inteligentní, si navíc klepali na čelo. Dědeček Guras se styděl, ale nechtěl Leně kazit radost ze získání mince. Její úsměv ho činil šťastným. Vydali se domů.

Cestou potkal Guras přítele Kodora: „Kodore vidím tvůj bohatý šat. Asi se ti daří, jsem tomu moc rád, příteli.“ Kodor byl právě tím starcem v bohatých šatech, který vyprostil muži uvězněnou ruku ze džbánu. Vřele se s Gurasem přivítali a Kodor přijal pozvání do Gurasova příbytku. Poseděli spolu u stolu a povídali si. Lena pečlivě naslouchala.

„Také se nám docela daří, ale vidím Kodore, že máš víc štěstí než my. Stal ses za tu dobu velmi bohatým. Draze se oblékáš, jíš vybrané lahůdky, zkrátka žiješ se svou rodinou v blahobytu. My se šatíme velice skromně, a ještě s největším úsilím. Mince se snadno zakutálí. Pověs kamaráde, jak se ti to povedlo? Jaké je tvé tajemství úspěchu?“

Kodor odpověděl: „Jestliže jsi zatím nezískal tak velký majetek jako já, je to proto, že ještě neznáš zákony, které k bohatství vedou. Osud je vrtkavý a trvale nikomu štěstí nepřináší. Naopak, skoro každého, kdo získal bezpracně nějaký majetek o něj časem přišel.“ Guras se zamyslel a nemohl jinak než s Kodorem souhlasit. Pověděl mu svůj životní příběh, jak zachránil tonoucího muže, který mu daroval zlato a jak vyměňoval, až nakonec všechno vyměnil. I o tom, jak těžce zlato získal zpátky. Zeptal se Kodora na ty zákony, co vedou k bohatství. Kodor se chvíli zdráhal a poté promluvil: „Jsem už taky dost v letech jako ty Gurasi a starý člověk rád mluví a rád vzpomíná. Pamatuj si! Cestu k bohatství jsem objevil, když jsem se rozhodl, že část peněz, které vydělám, patří pouze mně.“

„To je všechno?“ zeptal se Guras.

„Ano, to je všechno, ale proměnilo mně to v bohatého muže.“

„Ale já už nemohu pracovat jako dříve a půjčovat lidem peníze jako ty se bojím. To, co mám, si nechávám, taky patří pouze mně.“

„To ani zdaleka,“ odpověděl Kodor. „Nekupuješ si snad na tržišti jídlo? Nekoupil sis snad nový dům? Cos ušetřil za tento týden, a co za tento měsíc?“

„Máš pravdu jen napůl. Pokud nemám stálý příjem a žiju pouze z pokladu, který jsem tehdy získal, tak nic neušetřím,“ oponuje Guras.

„Pošli tedy Lenu ke mně do učení. Vypadá na bystrou dívenku. U mě se vše naučí. Získá moudrost obchodníka a bude mít plat, ze kterého něco ušetříte.“ Guras poděkoval za nabídku s tím, že si nechá pár dní na rozmyšlenou. Kodor nebyl proti, a tak se rozešli v dobrém.

Dalšího dne šli znovu Guras s Lenou na tržiště. Znovu se našel člověk, který se chtěl pobavit na Lenin účet. Také vytáhl dvě mince. Jednu zlatou a jednu měděnou. Lena si opět vzala měděnou minci. Přihlížející se Leně smály, a proto se Guras rozhodl, že Kodorovu nabídku přijme. Pošle Lenu k němu do učení. Stane se z ní bankéřka a směnárnice. Naučí se vše o penězích.

O rok později, když dostala na neděli od Kodora volno za skvěle odvedenou práci a s několika mincemi navíc jako bonus, rozhodl se Guras znovu společně s Lenou na tržiště. Opět se našel muž, který na Lenu vytáhl dvě mince. Znovu si vybrala měděnou. „Dělají ti to často?“ ptá se Guras. „Každý den dědečku a pokaždé si beru jen tu měděnou.“ Dědečkovy bylo Leny líto: „Víš, ta měděná mince je sice větší kolečko. Ale za tu, která vypadá menší, tu zlatou, si koupíš mnohem víc.“

„Ale dědo,“ usmála se Lena, „to já vím samozřejmě od začátku také. Jenomže kdo by to na mě příště zkoušel a nabízel mi mince, kdybych si vzala tu zlatou. Už jsem takhle získala měděných mincí za dvacet zlatých.“ Moudrá a vychytralá Lena umí vidět dál až za horizont přítomného okamžiku. Méně je někdy více, protože když se drobné nastřádají, získáte pořádný balík peněz. I Drobné jsou stále peníze.