Akaia: jednou budes.. az pochopis ;-) na srdci unavena - to je moc hezky obrat ;-) zatim se mozna necitis unavena, ale dlouhodobe je to neudrzitelny stav.. pises, ze je to jak slehnuti elektrinou.. ale tyhle emoce tomu davas jen ty.. proc prirazujeme spouste vecem spostu podivne pojmenovanych emoci? proc nevezmeme stav tak, jak je? musime mit vsechno pojmenovane a definovane? nemyslim si.. je to o tom spocinuti v pritomnem okamziku.. a prozivani toho okamziku beze strachu.. ja dekuju! ;-) za tvoje zajimave a velmi inspirativni uvahy :-)

Akaia: bingo! presne jak rikas.. pevne trimame v rukou oteze nasich zivotu a myslime si, ze je to tak spravne, ze my jsme ti vozatajove, kteri urcuji nas smer.. omyl.. nekdy je treba se zhluboka nadechnout a pustit kormidlo.. nechat lodku plout a jen vnimat, co se deje kolem nas a v nas.. je to tak, ze odpovedi na vsechny nase otazky zname, mame je totiz uvnitr sebe.. jen si neumime naslouchat.. neslysime tlukot vlastniho rytmu..radsi davame prednost hluku vne nas, protoze mame pocit, ze je to jednodussi.. omyl..

očekávání... o tom to celé je, však? kdybychom neměli očekávání, nepřiřazujeme tomu žádné emoce, nevyrábí si sami v sobě onu bolest, která nemá racionální základ... nehroutíme se... jen prostě s otevřenou náručí přijímáme a jsme... krásný, děkuju...

další výborný kousek... cítím z toho takovou něhu, až to hřeje i mě... ten autista je ovšem top, bezkonkurenčně nejlepší část celé skvělé básně... btw. co by dala tomu bosému muži s pytlem pečiva? vsadím se, že sen :-) možná ukrytý v jablku ;-)

je to přesně tak, v tom nic je vlastně úplně všechno, protože ani to "nic" není úplně prázdné... baví mě tvoje úvahy a zamyšlení... bezva :-)

ou, přímý zásah na komoru! ;-) tohle je opravdu výborná báseň.. čtu pořád dokola, hltám tvoje obraty a přemýšlím nad tvými otázkami... ale na tu jednu bych fakt chtěla znát odpověď - co zachytí věčnost? a možná že opravdu na ničem jiném prostě nezáleží.. pro mě velmi silné, tleskám...

krásná... taková něžně smutná...

ta je ale krásná! :-)

Akaia: přesně tak, jak říkáš.. :-)

slavek: ;-)

slavek: slavku, dekuji ti.. poteseni na me strane, pokud maji moje slova takovou moc :-) btw. zadna zivotni etapa netrva vecne.. bohuzel nebo bohudik? :-)

Mlčeti Zlato: dekuji..

slavek: :-D bracha, bylo to tesny, vid? :-D

snad to stihnu pred slavkem.. :-D pobavilo, vyborne! :-)

slavek: bolí mě to za tebe... a ještě i teď to ve mně rezonuje... smutno...

slávku, tahle je hodně smutná... :-( a bolavá... přesto krásná... ty poslední verše mě hodně zasáhly... "slza, která nesteče, se v lidech zaklíní a promění v led" - z toho vážně mrazí... a poslední čtyři řádky... na ty nemám slov... smutně krásná...

s radostí v srdci tiše tleskám :-) moc hezká... úžasné zamyšlení...

juu, to je tak něžně hezký... :-) pohlazení po duši... díky ti za něj! a hlavně - ze srdce jim přeju, ať jim to vyjde ;-)

Akaia: hodne zajimavy cteni a zjisteni.. krasny, jak se v nadnesenem slova smyslu bevedomi meni ve vedomi.. a to vedomi se najednou otevira a vsechno do sebe zapada a ma smysl a clovek najednou citi tu lehkost byti.. :-) super ;-)
moc dekuju za odpoved ;-) a preju, at se dari a najdes to sve stesti, at uz je to cokoli :-)

Akaia: takovy to kdyz si te odpovedi nachazi samy... super.. ono je nakonec asi lepsi, kdyz to clovek necha jen tak plynout, nez kdyz to krecovite drzi a urputne se snazi.. co myslis tim "zase nic nedostanu"? tohle me zajima, kdy clovek jednu a tutez vec najednou zacne vnimat jinak, jako by se probudil a citi kazdou bunkou tela... wow, hodne poutavy povidani s tebou.. ;-) diky ti za to :-)
btw. urcite to za to stoji! :-)