Promiň

Promiň lásko,
ale já už nemám nic.
Tys chtěla stále víc,
vše vyrvala jsi a nechala mě do naha.
Prý že odevzdání pomáhá.

Pak prodalas mě za šesták.
Mně nezbyl ani zrak -
zůstal zabodnutý do tvých očí.
Mně nezbyl ani sluch,
tak všechno kolem mlčí
a z vůní citů zůstal jenom puch.

Promiň děvče já už ti nedám nic.
Jsi jak růže plná mšic,
co ožírají krásu květů.
Mluvilas o lásce bez hranic,
jsi ale jen kuplet z kabaretu.

Promiň duše, že rozprodal jsem tebe
a bez víry, něhy teď tě jenom zebe.
Zdálo se že vše měl kdosi zapotřebí
a ten někdo se teď na mě šklebí.
Jak může splynout z úst ta krutost, jak?
S tou ledovou otrlostí „Jen dobře ti tak“.

Promiň člověče,
já nevěděl že slza která nesteče,
se v lidech zaklíní a promění se v led
a najednou je všechno naposled.
Já netušil, že i bolest může bolet víc,
než vůbec dá se snést.
Že bezcitnost je bez hranic
a že city i do pekel mohou vést.