Fotograf domácí

„Jsem doma!“ odhodím kozačky doprostřed chodby a nakouknu do jediného pokoje naší malé garsonky. V místnosti je takový binec, že se ani necítím provinile za odhozené boty. Všude po podlaze se válí roztrhaný karton, sáčky a různé návody. Uprostřed toho všeho stojí dva obří stativy na foťák a můj přítel s výrazem neskonalého štěstí.
„Už dorazil!“ prohodí bez pusy na přivítanou a už zase šteluje svou novou hračku. Já hledím na tu monstrózní věc a pečlivě zvažuju slova, která se chystám říct.
„TOHLE MÁ BÝT SAKRA TEN LEHKÝ CESTOVNÍ STATIV!?“ ajaj, to bylo rázněji, než jsem chtěla. Štěstí v partnerových očích se ihned mění v podrážděnost.
„Je o celých 800 gramů lehčí, než tenhle starý!“ ukazuje na druhý stativ. Snažila jsem se nemyslet na všechny ty krásné šaty, které bych si mohla pořídit za cenu této zbytečnosti. Věděla jsem, že nastala ta chvíle, kdy mám držet jazyk za zuby. To bych to ale nebyla já, kdybych nezačala chodit kolem obou postavených stativů a schválně nekroutit hlavou. Chytil se…
„No, ven s tím,“ ucedil nasupeně.
„Ale nic, jen mezi nimi hledám aspoň pět rozdílů…asi mám první, ten novej byl dražší?“
Z jeho výrazu šlo vyčíst, že nejsme tak vtipná, jak si myslím…

Ano, mám doma hobby fotografa. A aby těch vtipů nebylo málo, rozhodla jsem se naše soužití pojmout tak trochu vědecky. Věřte nebo ne, neexistuje totiž žádná příručka. Něco jako; Život s fotografem a jak ho zvládnout. Nebo třeba: Jak si ochočit fotografa. Prostě nic. Nezbylo tedy než se do toho pustit sama. Zajímají vás výsledky mého tříletého výzkumu? Tak prosím…

Fotograf domácí neboli fotografus domesticus, navštěvuje v ideálním případě stabilní zaměstnání. Práce mu více, či zpravidla spíš méně, vydělá na jeho největší koníček, focení. Pokud fotografus zrovna nefotí, tak snímky upravuje nebo uvažuje nad pořízením novější fototechniky.

Pro zachování harmonické symbiózy, je zapotřebí vyvarovat se nevhodných komentářů ohledně koupě nového vybavení. Ano, i těch vtipných. Množství, technická dokonalost a cena fototechniky, je vždy rostoucí, a to přímou úměrností ke zkušenostem fotografa. Pozor! V žádném případě fotografovi jeho „udělátka“ neberte a nesahejte na ně bez zvláštního povolení. V nejlepším případě ani bez speciálního zaškolení samotným fotografusem. Ignorace takového opatření může vyvolat zvýšenou agresivitu jedince.

Každý fotograf vdechuje život svým fotkám až ve „photoshopu.“ Je lepší to považovat za věcný fakt a nepouštět se do diskusí, co už je, a co není podvádění v rámci úpravy fotek.

Pokud se fotografus specializuje na krajinářské snímky, doporučuji na výlety vyrážet vždy minimálně o hodinu dříve. Fotografové neměří čas minutami, ale počtem dobrých snímků. Proto je lepší vyhradit si 2x více času, než kolik se píše v turistickém průvodci. Může se vám zdát, že jsou památka, strom, silnice, obrubník... absolutně nefotogenické, že nestojí za to je fotit ze všech úhlů pohledu… nemáte pravdu. Na výletech nečekejte velké sportovní výkony. Tempem, jakým se fotografus přesouvá od jednoho „objektu“ k druhému, si spíš zvládnete zameditovat.

I přes vysoké náklady na údržbu, přináší takové soužití výhody. Předně budete mít spousty hezkých fotografií z dovolených. Vážíte-li si volného času jen pro sebe, fotografus vám ho velice rád dopřeje. Je plně samostatný. Brzy ráno odchází fotit východy slunce a vrací se až po západu. Takže budete mít prostor pro horkou vanu, skleničku vína a knížku. Jen to stihněte, než se vrátí, jinak vám tam celý promrzlý z venku vleze. Na druhou stranu, pokud rádi cestujete, a jste ochotní se přizpůsobit, je pro vás život s fotografem to pravé ořechové. Užívejte si nové lokality, protože i když toho za stejný čas uvidíte méně než ostatní turisté, aspoň máte čas na rozjímání… a to je v dnešní uspěchané době jedině výhoda.

Prohlášení autorky:
Prohlašuji, že v průběhu výzkumu nepřišel k újmě žádný fotograf.