Pohádka o stínech v nás.
přidáno 22.02.2020
hodnoceno 14
čteno 883(14)
posláno 0
Stojím ve stínu zrcadla,
nahá a jaksi průhledná.


Mám slabé nohy, vlasy rozcuchaný.
Oči, z životů minulých tak unavený.

Zrcadlení blýská, odraz se mění.
Po těle i v duši mučí mě chvění.


Hříchy a vztek do kůže vepsané
nešeptej ďáble... prosím... "NÉ!"


Jizvy života bělostné jak smrt.
"Sama sis je způsobila, mě nesuď!"

Padám na kolena, zavírám oči.
"Už dost," křičím do té zlé moci.


"Dost? Co vidíš, jsi TY.
tak proč dělat drahoty?"


"V mém odraze lze spatřit vše.
Vše, co tak urputně skrýváte."


Pláču...nechci to vidět.
jenže pak..
Já přeci nejsem oběť!


Semknu rty, hrdě se postavím.
"Jsem silná, stíny mě nezlomí!"


Najednou, nevidím jen zlo.
Lásku a soucit teď ukazuje zrcadlo.


"Život není černobílý,"zašeptám.
Otočím se zády
a vykročím... žít dál...
přidáno 18.03.2020 - 10:41
jojoo..supér :);P
přidáno 25.02.2020 - 09:20
DDD: děkuju za kritiku, přesně tohle potřebuju :D S těmi rýmy bojuju, to je pravda. Mám totiž ráda rýmované básně, ale chápu, že to zase nesmí působit lacině. Asi jsem se zaměřila moc na obsah, než na přednes. Musím v tom najít rovnováhu :)
přidáno 25.02.2020 - 08:22
Tohle už jsem tady taky zahlíd, jen nebyl čas se přihlásit a napsat pár slov. Donutilo mě to zamyslet se nad těmi stíny. Nejkrásněji to pro mě asi řekl pan Skácel:

"Jestli vám vydám všechny svoje čerty
odejdou s nimi moji andělé

Zůstanu sám a bude mi to líto
a ptát se budu kde je naděje"

Je to tak. Ty stíny prostě potřebujem. Jinak bychom neměli co přerůstat. Díky za inspiraci :-)

Jo - jen pár drobnejch technickejch - ty rýmy jsou trochu zbytečně jednoduchý. Nemyslím, že je úplně dobrý snažit se psát báseň na první dobrou, ale to je věc názoru. A pak bych se rozhodl používat buď v celém díle striktně hovorovou, nebo spisovnou řeč, protože třeba verš "Mám slabé nohy, vlasy rozcuchaný" je takovej zvláštní hybrid. Tím vším vůbec nechci říct, že by se mi to nelíbilo, naopak. A hezky jsem si popřemýšlel.
Promiň, že jsem se takhle rozepsal, někdy bejvám i chytřejší :-)
přidáno 24.02.2020 - 07:44
Zitra: přišlo to ke mě samo :) jsem ráda, že se líbí
přidáno 23.02.2020 - 23:07
tohle se mě dotklo, díky.
přidáno 23.02.2020 - 17:42
Rosa: no vidíš, netřeba se báti :-)
přidáno 23.02.2020 - 17:41
slavek: přesně to samý napadlo i mě ;-)
přidáno 23.02.2020 - 14:08
Jo_ sama jsem se divila, že mi včera dvě hodiny našeptával psací amok.
přidáno 23.02.2020 - 13:58
Slavek: Děkuji. Já si ty šťastné konce neodpustím :-)
přidáno 23.02.2020 - 13:56
človíčku zjistila jsem, že člověk těžko přijme inspiraci od někoho, kdo sám nezažil horor :-) ač chci šířit lásku a klid, musím vždy zmínit i starach a nenávist.
přidáno 23.02.2020 - 11:31
Správně jo_. Jestli takhle vypadá tvůrčí krize, pak bych ji chtěl mít napořád.
přidáno 23.02.2020 - 10:55
super :-) a pak že tvůrčí krizi, to určitě :-)
přidáno 23.02.2020 - 10:08
Síla! Od počátečního mrazení, daného skvělým popisem i sounáležitostí v pocitech, až po optimistický závěr.
Výborné, díky.
přidáno 23.02.2020 - 01:10
Tohle není horor, to je inspirace.Považuji tě za zvlášť zralou bytost. V tom nehledej kompliment.To tě pouze pasuje na světlonoše schopného povzbuzovat druhé.Rosa je dobrá energie,tak hodně zdaru.Každý ráno je rosa nová,zítra tvá slova dokáží kouzla mnohá.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Zrcadlo : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Fotograf domácí
Předchozí dílo autora : Chtít

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming