Dobře se mi to četlo. Občas bych dala pozor na logiku větné skladby (v prvním odstavci: zacházet s čím?), také mysli na opakované, ne tak hezké výrazy (a přitom) a spojky na první místě věty často nepůsobí stylisticky dobře. To jsou, ale jen detaily, kterými lze brousit diamant Tvého psaní. Celkově se mi Tvé dílko velmi líbí a vzhledem ke Tvému věku oceňuji tak propracovaný příběh!

Depresivní báseň, která mě potěšila (trochu paradoxně) kvalitním popisem temné atmosféry, nápaditými obrazy a formou, která neruší zaujaté čtení.

V scénáři jsou sekvence dělené na jednotlivé obrazy. Grafická obdoba by pomohla lépe se orientovat ve čtení. Velmi oceňuji zajímavé nápady (třeba ta jména, co se neshodují). Ta povídka je originální a vtipná. Těším se na další! ;)

Roztomilé a překvapivě výstižné. :)

Tohle se i dnes trefilo do nálady, Je mi mnohem lépe, děkuji a je jedno, že nevíš zač. :)

Tak nevím, jestli to má být skutečně o erotice. Tyhle sexuální scény se mi zdají spíše zástěrkou pro velmi doslovnou kritiku společnosti adorující peníze a moc. V mém případě se dostavil obyčejný pocit znechucení. Nicméně i to mohl být cíl...

:D jistě, jak jinak...a já mám moc ráda málo slov a mnoho obsahu... i když trochu plynulejší čtení by to posunulo ještě o stupínek dál. ;)

Jazyk mi hezky ladí s běžnou a přece výjimečnou situací. :)

Líbí se mi, že slaným slzám dáváš příchuť medu. Jako by jim to dávalo nový či ještě lépe často opomíjený význam. Občas je tam na mě těch "by" až moc pro plynulé čtení. Vysoce si cením nápadu, ucelenosti formy i širokého spektra zajímavých postřehů k přemýšlení.

Už jsem byla napjatá, kde je další díl. :)

You made my day:D

Já ho chytím :)

Hezká úvaha. Ano, proti pomluvám je třeba bojovat a všichni se občas dostaneme do situace, že nejsme oblíbení. Možná je dobré vzít to jako příležitost. Teď si můžeš najít opravdové přátele. Teď si můžeš vážit postavení, které máš. Teď můžeš zjistit, kdo opravdu jsi a najít v sobě to, co zajímá i ostatní. V neposlední řadě je třeba dodat, že každý boj, ze kterého vyjdeme se ctí, nám ubírá z dětské naivity, ale také, a to hlavně, posiluje naší osobnost. Do dalšího boje půjdeš s větším nadhledem... Myslím, že tomu se také říká dospívání... ;)

Homér: Tohle chce něco ostřejšího.
Dobře, minulé výkřiky do tmy se mi formou zamlouvaly víc. Nicméně po ne příliš zajímavém úvodu se dostáváš zpět do opravdu zajímavých obrazů. Bodání do slabin, bolestné překonávání vlastního vyčerpání... To se mi u Tebe líbí. Za Tebe doufám, že jako fénix vstaneš z popela.

West: Připomínáš mi ženu, které muž řekl, že má krásné oči a ona odvětila, že je tlustá. :D
Chceš-li moji analýzu, máš ji mít:
1. Poetické obrazy - zajímavé jsou váha dvou sluncí,páchnoucí slepota,stopy v zimním krupobití ( o to zajímavější, že v zmrzlé půdě mnoho stop nezůstane). Kvalitní forma, protože jsou jednak originální a jednak vhodně užité. Nezabil jsi jejich působení v zárodku. Méně originální je ten kříž na ramenou, nicméně křesťanská mytologie je v nás tak hluboce vryta a ten mýtus sebe-obětování... Což to lze smutné duši vyčítat?
2.Nesnažíš se o rým, ale není to třeba, protože...pravděpodobně náhodou...do určité míry ladí závěrečné samohlásky i délka veršů. Třeba kombinace koncovek -ou zní lépe, než nějaký umělý rým a blížíš se tak asonanci.
3. Báseň vzbuzuje emoce, dobře se čte působí autenticky... To vše je pro mě plus. Byť hůře vysvětlitelné. Poezie však vždy směřuje k transcendenci.
4. Noblesa...použít velké písmeno v Ty vyjadřuje vzhledem k zařazení básně úctu i k tomu, kdo Ti ublížil. Toho si vážím a také to něco vypovídá...
5. Hodláš-li spálit svou poezii, jako chtěl Franz Kafka své dílo, je rozhodnutí jen na Tobě. Já se však hlásím o úlohu Maxe Broda.

ioreth: Děkuji za komentář i kritiku. :)

Forma není špatná, ale volila bych buď buď civilněji (méně emotivně) pojatou báseň, nebo zajímavější obrazy. Takhle zůstáváš na půl cesty a můj dojem rovněž. Určitě se však těším na další dílo od Tebe.

Výborný nápad! Dala bych to půlce svých kamarádů, kterým táhne na třicet a ještě nedospěli jako dárek k narozeninám. Zbytku společnosti by pak po pobytech v nemocnici a domovech důchodců došlo, že je i jiný svět a je třeba se o něj zajímat.

Ten úvod je velmi zajímavý. Kolikrát jsem si říkala, kdyby to bylo tak snadné... Jsem ráda, že to není možné. Nejlepší je čtvrtá strofa. Jako by mě cosi chytilo za ruku. Forma je specifická, o sofistikovanější se nesnažíš, ale obrazy jsou předkládáš zajímavě a plynule. Líbí se mi, že to máš více rozdělené.
Občas si říkám, jestli nás náš osud soudí za naše činy. Legrační myšlenka. Může za ně on, nebo my?

Tak už to není rodinná idyla. :) Nepíšeš špatně. Doporučila bych korekturu, kvůli zbytečným chybám. Více bych věnovala psychologii postav, abychom pochopili jejich motivace. Ten konec je každopádně napínavý. ;)