30.6.2013 20:09
přidáno 01.07.2013
hodnoceno 6
čteno 1206(20)
posláno 0
Vrátilo nás to zpět
doba kdy jsme sami
je zase plná smutku

nechci kráčet Tvými stopami
jsou hlubové a bolí
nemám sílu na zítřek

vykrádám své osobní místo
na stěnách mého srdce
nepátrej po mém žití

začínám hořet ve svalech
umění v poslaných slovech
se stává mou šibenicí

byl jsem tu navíc
možná ještě zkusím nevyhasnout
bodám se do slabin.
přidáno 04.07.2013 - 08:33
boľavá... :(
přidáno 02.07.2013 - 12:03
Bolestivé. Ale..bude líp :)
přidáno 01.07.2013 - 23:15
Líbí se mi už název básně, napovídá slůvkem snad o naději, dvě poslední sloky jsou naprosto neotřepané, celkově styl té básně je prostě povedený, báseň je působivá a solidně napsaná
přidáno 01.07.2013 - 22:49
JA myslim ze tady west vi co tedy spise kdo mu chybi vid
přidáno 01.07.2013 - 20:57
Homér: Tohle chce něco ostřejšího.
Dobře, minulé výkřiky do tmy se mi formou zamlouvaly víc. Nicméně po ne příliš zajímavém úvodu se dostáváš zpět do opravdu zajímavých obrazů. Bodání do slabin, bolestné překonávání vlastního vyčerpání... To se mi u Tebe líbí. Za Tebe doufám, že jako fénix vstaneš z popela.
přidáno 01.07.2013 - 19:01
Dej si pivo.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
SNAD NEVYHASNU : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Přestal jsem
Předchozí dílo autora : Nedochází

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming