přidáno 16.04.2025
hodnoceno 3
čteno 30(5)
posláno 0
Mávneš větví,cinkneš o tvář dešťovou kapkou.
Rozbrnkáš pavučinu křižáka.
Rozvoníš květ prvosenky,
vtiskneš svou dlaň,do mé.
Tvá vůně prolétla kolem
Koukám nikde nikdo
jen na nohavici přichycený svízel.
Byl si to ty ?
Tu snitku, schovám sobě pod polštář.
Třebas  vejdeš do snů si popovídat.
Jdu dál, nechám se překvapit,
co ještě příjde do všednosti dne.
Snad ještě jedna vůně,
anděli můj.
přidáno 18.04.2025 - 11:54
Hezky jsi to poskládal.
přidáno 17.04.2025 - 11:44
Hanulka: Hani děkuji.
přidáno 17.04.2025 - 09:01
Dandy : někdy se kouzlo obyčejných dnů skrývá právě v těchto nenápadných setkáních - ve vůni, v doteku kapky, v tichém pohledu na květinu, která se bezděčně otevře světu, kdo ví ? Líbí a dík.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Poslední vzkaz : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla


Předchozí dílo autora : Přírodní obrazy

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Tématická soutěž

Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2025 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming