30.06.2013 3 904(7) 0 |
Salim se brodil po kolena vysokým sněhem. Snažil se jít co nejpotivěji. Mohli by ho slyšet a to nechtěl. To by pokazilo jeho plán. Postupně se blížil k lesu. Jakmile vstoupil na lesní půdu, stromy jako by zašuměla na pozdrav.
Kráčel teď daleko obezřetněji. Zastavil se, kde stromy utvořily malý palouček. Uprostřed sněhové nadílky stál mladík se zavázanýma očima. Nejdřív by Vás asi napadlo..zajatec. Ale mladík stál vzpřímeně a klidně oddechoval. Neprojevoval žádné známky paniky.
Salim se shýbl pro sníh, utvořil pevnou sněhovou kouli a hodil ji po mladíkovi a hned za ní poslal svůj nůž, který nosil u pasu. Ten se otočil po zvuku , chytil letící kouli a nůž do ruky, bez sebemenšího záchvěvu a změně výrazu na jeho tváři.
Salim začal tleskat.
,,Vedeš si čím dál tím líp Liame." pochválil ho. Liam se otočil zády k otci a hodil onu sněhovou kouli, kterou předtím chytil do lesa.
,,Sakra." ozvalo se a z houští se vyhrabal další kluk.
,,Prohráls Yangine." prohlásil Liam a strhl si šátek z očí.
,,Sákra, jak to děláš člověče." divil se Yangin.
,,Jednoduše, cvikem." vmísil se do hovoru Salim. ,,To bys měl taky někdy zkusit...."
,,Ne děkuju, mě stačí to co jsem si prožil a navíc mám tohle." pozvedl Yangin ruku, zaťal ji v pěst a ze záprstních kloubů mu vyjela stopu dlouhé a ostré drápy.
,,To si nepamatuju.“ Prohlásil Salim a pozvedl jedno obočí.
,,Stačilo ho jen naštvat, prostě jsem mu řekl…“ na chvíli se zastavil, protože po něm Yangin hodil sněhovou kouli, kterou narychlo zhotovil z mokrého sněhu ,,…a pak už byly na světě, ale na lokti mám ještě pořádné strupy.“ Dopověděl Laim a šťouchl přítele.
,,Páni, tak si tu ještě buďte, ale za chvíli je večeře. Nechtějte vidět mámu když se pořádně naštve." s těmito slovy Salim odcházel směrem k domu a zanechal jednoho ze svých synů spolu s Yanginem a palouku.
Leona začala nalévat zeleninovou polévku do šesti dřevěných misek. Nabrala plnou naběračku, trocha jí ukápla na ruku. Nepálilo to, jak by čekala od vařícího pokrmu, spíš to chladilo. Položila misku na její místo a s rukama v bok se otočila.
,,Musíš používat ty svoje pitomý schopnosti i doma?" zeptala se podrážděně Salima.
,,Zas tolik se toho nestalo."
,,Já vím,, ale kluci nebo ještě hůř Sale tě mohli vidět a ty moc dobře výš, že nechci, aby věděli co jsi zač jednou částí své duše." dokončila svůj proslov Leona a pořád se na Salima mračila.
,,Liam to, ale ví.“
,,Já vím, však to po tobě podědil. Oni ví proč jsme se s ním tak nadřeli a proč jsme s ním trávili víc času než s Marnem.“
,,Promiň." hlesl. Přistoupil k ní a políbil ji na čelo.
,,Jdi pro Sale, ať si jde vzít." poprosila ho. Jala se krájení chleba. Byla podrážděná. Kdyby Sale nebo Yangin zjistili co je Salim zač... nechtěla na to ani pomyslet.
Sale byla ještě moc malá na to, aby to chápala a Yangin si prošel hroznými věci a ona si myslela, že je rád když může někomu věřit a není u toho přítomná magie. Sám jí byl chudák poznamenaný až až.
Z venku se ozýval smích a křik. Lian se vhrnul do místnosti a nezadržitelně se smál. Za ním se plahočil Yangin. Byl celý mokrý, od hlavy až k patě.
,,Stejně nechápu, jak ses tomu nemohl vyhnout..." dusil se Liam.
,,Prostě jsem se tý tvý velký sněhový kouli nevyhnul a už sklapni."zavrčel Yangin podrážděně. By nehorázně naštvaný. Liam vyhrál jejich sázku a on musel celý další týden hlídat Sale. Ta si chtěla pořád hrát s panenkami.
,,Sedněte si, donesu chleba." řekla Leona. Chlapci poslechli a začali usrkávat výbornou, ale horkou polévku. Salim se Sale scházeli ze schodů. Sale mávala ručičkama a skandovala:
,,Jídlo. Jídlo. Jídlo....." dokud ji Leona nepodala kousek chleba nepřestala.
Liam se díval na misku polévky vedle sebe.
,,Kde je Marn?" prolomil ticho, které u jejich stolu vládlo a nebylo časté.
,,Kdo to asi může vědět. Poslední měsíc je pořád pryč. Chová se divně." zabručel Yangin. Poté už jedli mlčky. Liam pak sklidil ze stolu a za pomoci Sale umyl nádobí.
Po večeři Salim zašel do stáje za Morusem, aby ho nakrmil a vytřel ho trsem suché slámy. Leona dala Sale spát a sama usedla v jejím pokoji ke krbu s její nejoblíbenější knihou. Yangin se vytratil spolu s Liamem do lesa.
Marn pozoroval dům z okraje lasa a za jeho zády se krčili po zuby ozbrojení lovci elfů.
,,Za tmy začneme." oznámil.
Kráčel teď daleko obezřetněji. Zastavil se, kde stromy utvořily malý palouček. Uprostřed sněhové nadílky stál mladík se zavázanýma očima. Nejdřív by Vás asi napadlo..zajatec. Ale mladík stál vzpřímeně a klidně oddechoval. Neprojevoval žádné známky paniky.
Salim se shýbl pro sníh, utvořil pevnou sněhovou kouli a hodil ji po mladíkovi a hned za ní poslal svůj nůž, který nosil u pasu. Ten se otočil po zvuku , chytil letící kouli a nůž do ruky, bez sebemenšího záchvěvu a změně výrazu na jeho tváři.
Salim začal tleskat.
,,Vedeš si čím dál tím líp Liame." pochválil ho. Liam se otočil zády k otci a hodil onu sněhovou kouli, kterou předtím chytil do lesa.
,,Sakra." ozvalo se a z houští se vyhrabal další kluk.
,,Prohráls Yangine." prohlásil Liam a strhl si šátek z očí.
,,Sákra, jak to děláš člověče." divil se Yangin.
,,Jednoduše, cvikem." vmísil se do hovoru Salim. ,,To bys měl taky někdy zkusit...."
,,Ne děkuju, mě stačí to co jsem si prožil a navíc mám tohle." pozvedl Yangin ruku, zaťal ji v pěst a ze záprstních kloubů mu vyjela stopu dlouhé a ostré drápy.
,,To si nepamatuju.“ Prohlásil Salim a pozvedl jedno obočí.
,,Stačilo ho jen naštvat, prostě jsem mu řekl…“ na chvíli se zastavil, protože po něm Yangin hodil sněhovou kouli, kterou narychlo zhotovil z mokrého sněhu ,,…a pak už byly na světě, ale na lokti mám ještě pořádné strupy.“ Dopověděl Laim a šťouchl přítele.
,,Páni, tak si tu ještě buďte, ale za chvíli je večeře. Nechtějte vidět mámu když se pořádně naštve." s těmito slovy Salim odcházel směrem k domu a zanechal jednoho ze svých synů spolu s Yanginem a palouku.
Leona začala nalévat zeleninovou polévku do šesti dřevěných misek. Nabrala plnou naběračku, trocha jí ukápla na ruku. Nepálilo to, jak by čekala od vařícího pokrmu, spíš to chladilo. Položila misku na její místo a s rukama v bok se otočila.
,,Musíš používat ty svoje pitomý schopnosti i doma?" zeptala se podrážděně Salima.
,,Zas tolik se toho nestalo."
,,Já vím,, ale kluci nebo ještě hůř Sale tě mohli vidět a ty moc dobře výš, že nechci, aby věděli co jsi zač jednou částí své duše." dokončila svůj proslov Leona a pořád se na Salima mračila.
,,Liam to, ale ví.“
,,Já vím, však to po tobě podědil. Oni ví proč jsme se s ním tak nadřeli a proč jsme s ním trávili víc času než s Marnem.“
,,Promiň." hlesl. Přistoupil k ní a políbil ji na čelo.
,,Jdi pro Sale, ať si jde vzít." poprosila ho. Jala se krájení chleba. Byla podrážděná. Kdyby Sale nebo Yangin zjistili co je Salim zač... nechtěla na to ani pomyslet.
Sale byla ještě moc malá na to, aby to chápala a Yangin si prošel hroznými věci a ona si myslela, že je rád když může někomu věřit a není u toho přítomná magie. Sám jí byl chudák poznamenaný až až.
Z venku se ozýval smích a křik. Lian se vhrnul do místnosti a nezadržitelně se smál. Za ním se plahočil Yangin. Byl celý mokrý, od hlavy až k patě.
,,Stejně nechápu, jak ses tomu nemohl vyhnout..." dusil se Liam.
,,Prostě jsem se tý tvý velký sněhový kouli nevyhnul a už sklapni."zavrčel Yangin podrážděně. By nehorázně naštvaný. Liam vyhrál jejich sázku a on musel celý další týden hlídat Sale. Ta si chtěla pořád hrát s panenkami.
,,Sedněte si, donesu chleba." řekla Leona. Chlapci poslechli a začali usrkávat výbornou, ale horkou polévku. Salim se Sale scházeli ze schodů. Sale mávala ručičkama a skandovala:
,,Jídlo. Jídlo. Jídlo....." dokud ji Leona nepodala kousek chleba nepřestala.
Liam se díval na misku polévky vedle sebe.
,,Kde je Marn?" prolomil ticho, které u jejich stolu vládlo a nebylo časté.
,,Kdo to asi může vědět. Poslední měsíc je pořád pryč. Chová se divně." zabručel Yangin. Poté už jedli mlčky. Liam pak sklidil ze stolu a za pomoci Sale umyl nádobí.
Po večeři Salim zašel do stáje za Morusem, aby ho nakrmil a vytřel ho trsem suché slámy. Leona dala Sale spát a sama usedla v jejím pokoji ke krbu s její nejoblíbenější knihou. Yangin se vytratil spolu s Liamem do lesa.
Marn pozoroval dům z okraje lasa a za jeho zády se krčili po zuby ozbrojení lovci elfů.
,,Za tmy začneme." oznámil.
Ze sbírky: Archanděl
05.07.2013 - 23:41
Souhlasím s Meluzinou, ale rozhodně to stojí za to :) Zatím jsi mě ještě nesklamala, spíš zaujala :)
30.06.2013 - 22:04
Tak už to není rodinná idyla. :) Nepíšeš špatně. Doporučila bych korekturu, kvůli zbytečným chybám. Více bych věnovala psychologii postav, abychom pochopili jejich motivace. Ten konec je každopádně napínavý. ;)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Archanděl - Okřídlený mstitel 2.Kapitola: : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Archanděl - Okřídlený mstitel: 3. Kapitola: Podivuhodný nález
Předchozí dílo autora : Archanděl - Okřídlený mstitel 1. Kapitola: Dlouho očekávaný příjezd
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 1» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Duše zmítaná bouří reality [17], Asinar van Martinaq [17], Burak [12], Therésia [12], Erma [11], ŠoDO [7]» řekli o sobě
Singularis řekla o Meluzina :Skvěle ovládá kritické myšlení a polemiku, vyzná se v politice i literatuře, umí poradit a její rady jsou tvůrčí a hodnotné, stejně jako myšlenky v jejích dílech.