přidáno 30.06.2013
hodnoceno 4
čteno 1194(10)
posláno 0
Nemůžu si lehnout a zemřít.
Trvá celý život pochopit proč.
Zdá se,že mě potřebuješ,ale nezdá se,že mě slyšíš.
Mluvím k tobě z druhé strany zdi.

Spánek mě volá a mé sny jsou úžasné...
Moje opuštěná realita?
Nezajímá mě pokud se už neprobudím.

Hlad mě,odhal mě,odpust mi.
Dal jsem ti své srdce,necháš mě bez něj umírat?

Snažil jsem se zabít samotu.
Donekonečna.
Utřel jsem slzy minulosti.
Můj osude,cítíš mě?
přidáno 30.09.2014 - 14:34
Velmi povedená.. nemám k ní, co víc "chytrého" říct.. ;) líbí
přidáno 02.07.2013 - 16:11
Takovýhle mam hodně rád, fakt pěkný a člověk se dokáže nad tim zamyslet
přidáno 01.07.2013 - 12:48
Třetí ,,věta,, je úžasná. Pěkné zamyšlení :)
přidáno 30.06.2013 - 22:20
Ten úvod je velmi zajímavý. Kolikrát jsem si říkala, kdyby to bylo tak snadné... Jsem ráda, že to není možné. Nejlepší je čtvrtá strofa. Jako by mě cosi chytilo za ruku. Forma je specifická, o sofistikovanější se nesnažíš, ale obrazy jsou předkládáš zajímavě a plynule. Líbí se mi, že to máš více rozdělené.
Občas si říkám, jestli nás náš osud soudí za naše činy. Legrační myšlenka. Může za ně on, nebo my?

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
VOLÁNÍ : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : MARNOTRATNOST
Předchozí dílo autora : ROZJÍMÁNÍ

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming