Boj...

Každý někdy prožívá chvíle, u kterých odmítá jejich konec. Ale známe i chvíle, které by člověk nejraději přeskočil. Už mnoho filosofů si lámalo hlavu nad tím, že po štěstí musí následovat pád. A obvykle dost tvrdý, alespoň když bych vycházela z vlastní zkušenosti.
Já vím, není to vůbec originální nápad vypisovat si duši, ale něco dělat musím. A pokud se spojím s lidmi, kteří jsou ve stejné situaci nebo už jí mají za sebou, věřím, že mi to pomůže. Nejsem totiž ten tip, co by se utápěl v depresích a chtěl si kvůli každému problému řezat žíly či se jinak poškozovat.
Byla jsem šťastná, smutný na tom je pouze ten minulý čas. Byla jsem tak šťastná, že jsem skoro nevnímala čas, který jen tak letí kolem mě. Měla jsem spoustu přátel, kteří mě měli rádi a možná i trošku obdivovali, ve škole jsem byla oblíbená a mezi kluky snad i trošku žádaná. Nikdy jsem si to ale nechtěla připustit a tím jsem si držela namyšlenou bublinu od sebe.
Jenže tyto časy měly skončit. A proč? Pouze proto, že jedna „kamarádka“ se mě rozhodla nenávidět?! Sami musíte uznat, že to není pořádný důvod. A člověk se nesmí nechat srazit na kolena. Ale je to tak těžké, když všem okolo vás lže, pomlouvá a s každou lží či upravenou pravdou vám zabodává ostrý nůž do zad hlouběji a hlouběji. Nechápu jí, nechápu důvod kvůli kterému to dělá a už vůbec nechápu ty lidi, kteří jí věří …
Ano, život je takový jaký si jej uděláme. Ale je spousta lidí, kteří jen čekají až budete trošku nalomení,aby vás svými lživými pomluvami položili ještě níž než jste. A vy jim to nesmíte dovolit! Bojujte!
Jenže já nebyla nikdy zvyklá na takovýhle způsob jednání. Ano, patnáct let, co jsem tady na tom světě, mě měli lidé rádi a neměli důvod to měnit. Teď ten důvod nemají a přesto se rozhodli svůj postoj ke mně změnit.
A jsem si jistá, že nejsem jediná. Nejsem jediná, které se toto děje, (což samozřejmě není vůbec správné). Lidem v pubertě se to stává často, prostě se jim změní názor stejně rychle jako nálada. A to je v tomto věku opravdu velice proměnlivé. Jen se člověk nesmí nechat shodit. Prostě nesmí, tak jako já budu bojovat s lidmi, kteří mě nemají rádi a naučím se je ignorovat a vůbec si je nepouštět do hlavy, to samé musíte umět vy. Věřte není to jednoduché, je to spíše běh na dlouhou trať, ale přes to věřím, že se to naučíme. (Ale je to až nemožně těžké, alespoň pro mě.)
Nesmíme nechat převálcovat. Musíme jít dál a bojovat :)