Krásně napsáno, opravdově a s energií.

Moc se mi líbí ta poslední věta.

Luxusní :-D

Všichni se měníme žárem situací, v nichž se ocitáme... Někdy jsme jako ten chléb a neuvědomujeme si to, ale každý den nás o trochu změní, kyneme, pálíme se... U sebe mám v poslední době pocit, že mi výrazně ztvrdla kůrka, a to je dobře. Jen ať si na mě někdo vyláme zuby. ;-)

I really like the end.

Připadá mi to jako úvod nějaké delší prózy. Velmi obrazné, atmosféra mě pohltila a teď se tam najde mrtvola. Pardon, to není romantické. Jenže já prostě detektivky miluju... ;-)

Hm, agresivní poezie a nejde mít se skvěle a skvěle psát. Podle mě není poezie jen o bolesti duše. Může být i o rozkoši, naději, či síle jít dál. No a co se týká té bolesti duše, není psaní trochu terapií? Umění to možná neprospěje, ale ušetří to třeba trochu zdravotní péče...

Má příjemně pozitivní poselství.

Psavec: Krásně uklidňující.... Cítit vděčnost prý velmi pomáhá cítit se v životě šťastný. Mám, co zlepšovat. Inspirující báseň.

Psavec: Děkuju!

kmotrov: Život by asi byl jednodušší, kdyby v člověku dokázal probudit touhu právě ten, ke kterému si ji může dovolit cítit. Bohužel tohle není ta situace. Trocha arytmie zkrátka k životu patří. ;-)

Jsem asi trochu cynická, ale za mě je favorit to třetí. Pro mě nejméně očekávaná a zároveň nejvíce jasná pointa.

Neu: Mlčeti Zlato: Miňko: Hanulka: Dandy: Moc děkuji za zastavení a milé komentáře.

Krásně napsáno...

Spěchej pomalu...

Kdybychom se zamilovávali, do koho bychom měli, byl by život o tolik jednodušší... zase by však nebylo o čem psát ;-)

Osobně děkuji iluzím za to, že činí naší existenci snesitelnou... Hledání pravého bytí mi nahání hrůzu...

Někdy je lépe nechat pravdu spát... Jejda, stárnu a vyhasínám...Báseň se mi líbí.

Úvahový úvod, uprostřed atmosféra, pak trefný závěr. Líbí se mi.

Rozklika jsem, přečetla, pokrčila rameny a pak mi to došlo... Vážně povedená. Fascinuje mě, jak kratký text někdy stačí...