Kamarádství

Kdo si mě tady někdy přečetl, tak jste si asi všimli, že mám dar se zamilovat do kamarádek. Za těch pár let co sem chodím, se vypisuji vždycky ze svých vztahů s kamarádkami, explicitním popisování co se stalo předchozí noc a myslím, že mám problém.
Je to pro mě snazší se zamilovat do kamarádky a nebo nemám natolik sílu poznat někoho jiného cizího?
Kde mám tu hranici poznat, že můžu a nebo, že nesmím.
Kdyby to byla chyba tak by ona nechtěla nebo ne? Po pár mých posledních vložených vzpomínek tady na Psancích, si uvědomuji, že to není asi úplně to nejlepší co by se mělo dít v kamarádství. Kamarádka by měla být vždy jen kamarádka, na sex a vztah někdo jiný. Nebo se pletu?
Proč nemůžu najít někoho nebo spíš slečnu, které to nebude vadit, že chci být i kamarádka a mít s ní něco víc intimního. Proč není těžké svěřit se kamarádce a přítelkyni ano, proč strávit noc není problém, ozývat se pak jen aby se to opakovalo, ale přestat se svěřovat?
Chci se Ti svěřit po práci jaký jsem měla den a vyslechnout Tebe. Chtěla bych Tě držet za ruku na veřejnosti a ne jen si užívat s Tebou v mým bytě. Chtěla bych Tě představit rodičům, aby Tě měli rádi stejně jako já a neříkat jen, že jsi kamarádka. Oslavit s Tebou moje narozeniny a nečekat až si uděláš na mě čas, jet na dovolenou jen s Tebou a bez přátel, abys nemusela lhát, co jsem u Tebe dělala v noci. Chci Ti dát dárek k Vánocům a nečekat na 24 příští měsíc. Oslavit s Tebou Nový rok, tančit, bavit se a smát a nečekat až máš chuť se líbat a nebo mi to psát.
Děkuji za to, že jsi, asi Tě zase nějakou dobu neuvidím, ráda si připomínám co bylo, tvojí vůni, ale pak si uvědomím jak chci všechno od jednoho člověka, který mi to bude chtít taky dávat a ne mi jen plést hlavu.