Sen

Včera se mi o tobě zdálo, byla jsem strašně rada, že tě vidim a voněla jsem k tobě, říkala jsem ti, že mi tvá vůně chybí. Nemyslela jsem na tebe, nevím co děláš, jak se máš, jestli tě něco trápí, jestli jsi konečně šťastná. Říká se, že když se ti o někom zdá, že ten dotyčný na tebe myslí, ale spíš jsem to byla já. Naší společnou kamarádku trápí něco, co já dělala tobě, vidim v tom tu stejnou zoufalost, ty hloupý kroky, ty blbý výčitky a je mi lito jí a vlastně tak i trošku tebe. S odstupem času si říkám, že jsem to pěkně posrala, teď se chová stejně někdo a já dávám rady aby to neskončilo stejně jako s náma.
Někdo se me nedávno ptal jestli bych něco změnila v životě, jestli bych vrátila čas a nepoznala se třeba s někým. Vím, že jsem to v hádkách dost používala, ale ne nechtěla bych to, možná k tomu napravit to jak jsem k tobě chovala já, jak bych si vic užívala tvého času se mnou, možná bych vic děkovala za to, možná bych tě víc objímala, hladila a i třeba vedle tebe usnula na gauči, možná bych ti dala tu prvomajovou pusu pod tou větvičkou bez těch kecu, možná jsem měla pochopit ten výraz, že si chtěla se mnou spát, ale bála ses co bude, jak já to budu brát. Tohle všechno bych napravila, aby ses necítila nechtěná a tlačena do něčeho co si nechtěla. Možná jsem se zbytečně starala o to aby ses k vůli všemu necítila využitě, všichni s tebou chtěli spát a já ti chtěla tím vším ukázat, že když se udržím, uvidíš jak mi na tobě záleží, jak moc si tě vážím, měla jsem spíš být spontánní, možná taky ne. Vyčítala jsem ti spousty věcí a ve spousty věcech jsme se k sobě chovaly jako pár, který jsme nikdy nebyly, možná proto si ukazovala mé zprávy druhým, možná ses jen utvrzovala v tom, že to jak se chovám není normální. A ja to teď vidím, někomu koho znáš stejně jako já, se dějí stejný věci co nám. Jedna z kamarádek cítí k ty druhy vic než by měla a místo toho aby si užívaly společného času, se začínají odcizovat. Vyměnila bych všechno co jsem ti vyčetla, za to abych se k tobě chovala normálně, protože já žárlila na všechny, že oni můžou, že to dokážou a bolelo mě, že mi to způsobuje motýlky v břiše, i hloupá pusa. Nelituji toho, že jsem tě poznala, dala si mi spousty lidi, kteří me chtějí stále i bez tebe vidět, naučila si mě spousty věcem za které jsem ti byla vždy vděčná, je mi možná líto, že jsem nevyužila ten společný čas víc, neměly v tom být city až tak moc, křivdila jsem ti a ublížila tolikrát, že se divím, že si vedle mě tak dlouho byla. Nechci ať se ozýváš, ať napíšeš, jsme už úplně někde jinde a já si uvědomila jak jsem šťastná a bez problémů a tíživých pocitů, které mě tu celou dobu tížily. Zasloužíš si moji omluvu, sen se už dávno rozplynul a já bych se možná nad tím ani nezamyslela kdybych se z toho snu neprobudila spiš jak z noční můry...