Homér: Děkuji, potěšilo.

Z myšlenek ti zmizí všechna plev - ó, kdes objevil takový obrat? Včera se moje Gabi otočila ke švagrové a povídá, že muži jsou půlku života infantilní a druhou senilní a doufala, že to neuslyším. Nevím, doufám, že pořád ještě jsem ten první případ. Ale hádám, že ten přerod přichází s tím, co píšeš na konci básničky.

Jojo, závan nové obraznosti.

To je docela smyslné. Nebo jen mlsné?

Sasanka: :-) - no takové trochu rozmarné léto.

Sasanka: Děkuji. Nezůstala. Mnohé ani nepřijdou. Takže zbývá jen ta slabost pro květy, jež jsou nejčistčí.

To je tak magicky krásné. Pohlazení paprskem světla a vykreslení tajů utajených, pro opilost něhou.

Noci s iluzí. Jak jen se nevzbudit.

Poezie anonymity : krásné vyznání. Děkuji.

Mlčeti Zlato : ano, tak to chodívá. Děkuji.

Mlčeti Zlato : každý z nás si nese ten svůj kříž a jde za hlasem svého srdce ...

hezké, Sasanko

Psavec: Dandy: Díky oběma za nakouknutí :)

Psavec: Vlastně nic, ale nerada se motám v kruhu.

Rád věřím.

Stíny nás provází.

Homér: Děkuji. Zamile na tom určitě vadilo daleko víc věcí, ale ke kritice si vybrala zrovna ten neologismus, který jiní naopak ocenili... Parodie. Je to tak. I když umím napsat skoro cokoli (taky nic jinýho nedělám a neumím, jsem copywriter), pravdou je, že parodie se mi píše úplně nejlíp ze všeho, tak nějak sama. Asi bych se konečně měla přestat tomu bránit.

Pihy,prsa a zadky
polonahé léto si zpívá.
Jen blázen by se nepodíval
tak blízko je do zastávky.

Parádní, hlavně ty husté mříže mraků. Zůstala? Mám slabost pro kopretiny :)

Básněmi se ptáme sami sebe a nikdo neodpovídá. Tak sna na chvilku rozřízne ticho, alespoň rytmus otázky.