Psavec: Vypadá to tak, děkuji za návštěvu.

Miňko: Děkuji, to mě moc těší.

puero: Díky za obsáhlý komentář.

Miňko: Děkuji

Hani pkná,vzpominání na všechny skutky co se staly.
To mámu musí bolet mnohem víc.
Život uďeluje,čas kráčí a některé rány nezarůstají.
Je svíce na náhrobku komiha plamenem
snad na rozločeno.

puero : ano, nostalgické spojení s minulostí je silné a hluboké. Keltové měli své způsoby, jak se vyrovnávat se ztrátami a uctívat své předky. Takové tradice nám připomínají, že i v našich moderních dobách je důležité udržovat vzpomínky na ty, které jsme ztratili. Tome děkuji Ti !

Tak jsem zas zabrousil k psavcovi (jak je něco zařazeno do erotika a sex, hned na to klikám, že jo). Pěkné. Ono tyhle fyziognomické anomálie znal už starověk a po stovkách let permanentní démonizace se zdá, že nastala jakási doba osvěty (je-li to osvěta, to si zrovna nejsem úplně jistý), ale já to vnímám spíš jako jakési prohloubení sexuální revoluce přelomu 80. a 90. let, kdy explicitní erotika pronikla do televize takovými kultovními pořady jako peříčko a pod. Ale je fakt, že sexuální revoluce začátek nemá. Nebo, kde vlastně? Když ženy odložily korzety, ostříhaly se jako Jozefína Bakerová a začly nosit kalhoty jako Marlene Dittrichová? Nebo už na zhýralém dvoře Ludvíka XVI a Marie Antoinetty? Nebo ještě dřív? My se dneska rdíme pohledem na oboupohlavní individuum v pornoskeči, ale chlope, to jsme pořád ještě někde uprostřed, nebo na začátku. Bude to ještě zajímavější. Zvrhlejší, lepkavější, růžovější... jako s objevováním prostorvých dimenzí.

Trochu potíže s čárkami ve větě, taky ten slovník není kdoví jak bohatý (je to samé jsou a své a tvé), ale podařilo se ti uniknout tradičnímu seskupení do slok, takže forma to zachraňuje.

Smutné je to, smutné, ale do těchto časů se to hodí. Už keltové o tomto čase oplakávali své padlé hrdiny, scházeli se v posvátných hájích s druidy a u ohně si vyprávěli o lidech, které znali a kteří se vytratili z jejich životů. V 9. století sem Řehoř IV. přesunul svátek všech mučedníků, který se původně slavil v květnu a dobře udělal, představ si, že bychom chodili zapalovat svíčky na hřbitov uprostřed rozkvetlého máje. V baroku se věřilo, že o svátku zesnulých mají duše v očistci jedinečnou příležitost si odpočinout a vrátit se domů. Lidé jim lili mléko do misky a báli se po tmě vycházet ven. Zakrývali zrcadla, aby nezahlédli něco, co by zahlédnout nechtěli. A dneska je to na hřbitovech jako na sídlišti. Co lidí se potká mezi hroby, co by se jinak nepotkalo!

Až tam budem ležet my, bude nám smutno, že už si s námi nikdo nepovídá.

ZaZu: děkuju...tady jich už moc není a nebude, víc mám na Literu a nejvíc na Poetizeru

Mlčeti Zlato : Svatá pravda. Děkuji !

Každý se vrací za těmi svými, je čas si uvědomovat, čím je naše duše celá.

Psavec : Milánku díky !

Každým rokem nové svíčky,
na hřbitovech zaplanou.
Je to přece pro dušičky,
co nám v srdci zůstanou.

Vzpomínáme na své milé,
snad se jednou setkáme.
Zatím dneska zasmušile,
něžná slůvka říkáme.

Každý plamen naší svíce,
tak nám vrací vzpomínku.
Slzy smáčí naše líce,
pro tátu či maminku.

Hanulka: Já jsem tedy prastará škola. Velký dík.

Psavec: PrimaDen: děkuju za zastavení

Dandy: Máš pravdu, dík.

Psavec : svět kolem nás se mění a někdy je těžké se s těmi změnami srovnat. Já jsem halt stará škola. Ale napsal si to fajn. Díky.

Ano jeto neuvéřitelné co se děje.
Blbnou se ďetem hlavy.

Pěkná.
Jen to čili nemohu posoudit.
Ale vašen ve vstahu nesmí vyhasnout.