Leslie: Tvoje chvála mě moc potěšila. Asi to je trochu nesrozumitelné, jak píšeš, ale i mě vlastně baví, když je v textu něco tajemného a nutí mě trochu tápat a přemýšlet.

Psavec: Miňko: Děkuji oběma, cením si toho.

Leslie: Děkuji za pochvalu i zajímavý komentář, krásně jsi to shrnula.

Leslie: Je to přesně tak, jak píšeš. Odpovědi nelze vyžadovat ani očekávat. Díky za tvůj pohled.

Leslie: Děkuji za milý komentář :)

Pěkné. Něco bych možná trochu učesala, opravila hrubky a překlepy a lépe by mi v některých místech plynulo malinko jiné řazení do řádků. Ale jsem holt detailistka:-) Báseň se mi líbí myšlenkou i jejím vyjádřením.

Psavec: Díky

Psavec: Díky!

Mlčeti Zlato: :-) To jsem ráda, nějaké takové pocity by měla evokovat.

človiček: Původně byl ten závěr dost depresivní, protože jsem psala na etapy a závěr jsem vepsala ve chvíli, kdy právě ta voda opadla… bylo tam něco o návratu obloukem do sraček :D naštěstí se to ještě ve mně uleželo.

Orionka: Děkuju! Vlnky dávkuji každý den, jinak už bych snad ani nebyla:) Ale pořádná vlna, to už tu dlouho nebylo:)

Psavec: Orionka: Mlčeti Zlato: Dandy: Děkuji za milé reakce.

Sasanka: To se těžko vysvětluje, ale patří to tam. Někteří čtenáři v ní mohou najít jiný rozměr, ale pro mě je o překrucování reality, o vylhané verzi sebe sama i druhého člověka, kterou někdo šíří se záměrem druhého poškodit a sobě dodat “potravu” ve formě soucitu, lítosti či obdivu ostatních.

Miňko: To je zajímavý pohled a až se na ni zvládnu podívat s odstupem, zvážím to. Ale zatím je tam pro mě těch 5 řádků hodně důležitých. Díky.

Psavec: Mlčeti Zlato: Miňko: LadyLoba: Hanulka: Dandy: Moc děkuji.

puero: Díky za krásný komentář. Tu blahodárnost tam vnímám také, tak jsem ráda, že se přenesla, že jsi ji tam našel.

Psavec: Neu: Hanulka: Děkuji.

puero: Díky za vnesení jiného pohledu. A ano, tahle báseň není o těch důvodech, ale o těch pocitech a jsem ráda, pokud se je podařilo přenést.

Orionka: Tady jsem tu odpověď musela trochu odložit, rozkvasit původní myšlenku na něco stravitelnějšího. A nakonec mě to přivádí k tomu, že důvod smutnění z básně prostě vyčíst nejde, domyslet jde jen z kontextu jiných básní. Tak jako tak mě osobně přijde asi trochu nemístné hodnotit důvody či vůbec nárok druhé osoby na pocity smutku a truchlení. Ale rozhodla jsem se to brát prostě jen jako zvědavost (a neznalost) a odpovědět. Bez ohledu na specifika mojí situace (která je nadstandardně náročná), podobné pocity při střídavé péči prožívá hodně rodičů. Stýskaní je totiž cokoliv, jen ne dočasné. Znamená to přinejmenším chybět u poloviny Vánoc, narozenin, nebo třeba jen nočních můr, po kterých dítě potřebuje utěšit… a u dalších důležitých momentů.

Ano prosím! Tady se valí emoce a to já ráda. Slzopád je výborný novotvar. A báseň plná pocitů, kde se v některých můžu najít a jiným nerozumím, ale tak nějak je z toho cítím, a to me baví, to je moje oblíbená hranice mezi srozumitelně vyjádřenou metaforou a lehkým zastřením významu, to je pro mě nejvíc poezie - neotřelým spojením slov vyjadřuje něco, co se obyčejnými slovy nedá vystihnout.