![]() ![]() ![]() ![]() |
![]() ![]() ![]() ![]() |
![]() ![]() ![]() ![]() |
...be my space...
![]() ![]() ![]() ![]() |
![]() ![]() ![]() ![]() |
![]() ![]() ![]() ![]() |
![]() ![]() ![]() ![]() |
![]() ![]() ![]() ![]() |
![]() ![]() ![]() ![]() |
![]() ![]() ![]() ![]() |
Do třetice jedna z těch starších na téma "Co všechno..."
![]() ![]() ![]() ![]() |
![]() ![]() ![]() ![]() |
Pořád nemůžu přejít k optimismu, tak zase z archivu...
![]() ![]() ![]() ![]() |
![]() ![]() ![]() ![]() |
Už zase. Už zase chci. A už zase se bojím toho nic, které tam možná je. Bolest je totiž něco. Velké NĚCO. To ale není cesta.
![]() ![]() ![]() ![]() |
![]() ![]() ![]() ![]() |
![]() ![]() ![]() ![]() |
Dalsi krok na ceste, ktere jsem se dlouho vyhybala. Je tak zvlastni to nic prijmout a citit v pritomnosti a nikam se predtim neschovavat.
![]() ![]() ![]() ![]() |