|
Pořád nemůžu přejít k optimismu, tak zase z archivu...
 23.10.2020 9 776(15) 0 |
Proč milovat když nemiluje,
proč tápat když jen vysiluje?
Proč tlouct srdcem do bezcitné skály?
Nejsem Bůh, abych v tobě stvořil city.
Asi daleko od sebe jsme stáli
a štěstí, něha, byly jenom mýty.
Jak ptát se toho,
kdo odpovědi nechce dát
a jak mnoho, mnoho
se těch odpovědí bát?
Proč toho kdo rozumí ti nemít rád.
Pošetilost? Marnost? Snad.
Jenže ty však nejsi z ledu.
Jsi ze slůvek, co umíš složit v cit,
jsi z krásných kostek, které chtěl bych mít.
Je hříchem představa, jak za ruku tě vedu?
Skládanko, se kterou dá se snít.
Před žárem trýzně vlídný stín,
před marností a smutkem kryt,
co utkaný je z kopretin.
proč tápat když jen vysiluje?
Proč tlouct srdcem do bezcitné skály?
Nejsem Bůh, abych v tobě stvořil city.
Asi daleko od sebe jsme stáli
a štěstí, něha, byly jenom mýty.
Jak ptát se toho,
kdo odpovědi nechce dát
a jak mnoho, mnoho
se těch odpovědí bát?
Proč toho kdo rozumí ti nemít rád.
Pošetilost? Marnost? Snad.
Jenže ty však nejsi z ledu.
Jsi ze slůvek, co umíš složit v cit,
jsi z krásných kostek, které chtěl bych mít.
Je hříchem představa, jak za ruku tě vedu?
Skládanko, se kterou dá se snít.
Před žárem trýzně vlídný stín,
před marností a smutkem kryt,
co utkaný je z kopretin.
24.10.2020 - 07:16človiček: Je to stále stejné - rozpory se hromadí, řešení v nedohlednu. Díky.
23.10.2020 - 20:28Ten rozkol mezi žalářem a nabízenou vlídností, kdy štěstí odháníme do dáli a do své smrti si pak zakazujeme odpovědi na nevyřčené otázky. Moc hezká báseň.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Proč a jak : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Útěková
Předchozí dílo autora : Láska za pandemie
