 26.01.2020 10 987(19) 0 |
po jednom nebo druhým čaji
jdu v představách s motykou rázným krokem proti zdi
vidím tvoji fialovou vestu a půlměsíc pramínků
stříbra za uchem
padá omítka z mý upravený tváře
dávno máš komu dávat ke rtům med
koho držet
líbat
i koho nepustit
líbil by se ti svět
který by šila pomatená ženská ruka?
nebo bych si tím akorát
troufla chytit
orla do klece?
býváš schovaná v zažloutlých stránkách knih
mává na mě tvý sečtělý, sežmoulaný srdce
kdyby tu byla možnost
že se ti zalíbí mý boty
oči nebo ležérní kontrast vlasů s klíční kostí
nebo si budeš
připadat stará a já ti okořením
zimu vůní pomerančů
bylo by všechno co děláme spolu
zároveň příběhem i o nás?
takhle jednoduché to může být
není
hraju si na velkou dámu
a přitom myslím na tebe u zaplivaný pražský stanice
u popelníku
kouřím ten den pátou cigaretu
není mi už dávno patnáct
a stejně mám city který lelkují mezi mouchami
poletují jak chmýří z pampelišek a nedají se zachytit
zatímco paží obtáčím poledne
a v sebelásce si mockrát držím ramena
vyhlížíš červánky a míjíš mě o cokoli den nese
mám ústa
a tak ti všechny tyhle věci můžu říct ale nepřeju si
aby si to věděla
statečně mlčím
jdu v představách s motykou rázným krokem proti zdi
vidím tvoji fialovou vestu a půlměsíc pramínků
stříbra za uchem
padá omítka z mý upravený tváře
dávno máš komu dávat ke rtům med
koho držet
líbat
i koho nepustit
líbil by se ti svět
který by šila pomatená ženská ruka?
nebo bych si tím akorát
troufla chytit
orla do klece?
býváš schovaná v zažloutlých stránkách knih
mává na mě tvý sečtělý, sežmoulaný srdce
kdyby tu byla možnost
že se ti zalíbí mý boty
oči nebo ležérní kontrast vlasů s klíční kostí
nebo si budeš
připadat stará a já ti okořením
zimu vůní pomerančů
bylo by všechno co děláme spolu
zároveň příběhem i o nás?
takhle jednoduché to může být
není
hraju si na velkou dámu
a přitom myslím na tebe u zaplivaný pražský stanice
u popelníku
kouřím ten den pátou cigaretu
není mi už dávno patnáct
a stejně mám city který lelkují mezi mouchami
poletují jak chmýří z pampelišek a nedají se zachytit
zatímco paží obtáčím poledne
a v sebelásce si mockrát držím ramena
vyhlížíš červánky a míjíš mě o cokoli den nese
mám ústa
a tak ti všechny tyhle věci můžu říct ale nepřeju si
aby si to věděla
statečně mlčím
Ze sbírky: Vzkazy pro Lesanu
04.03.2020 - 16:34NotInToLabels: Martinko, ráda tě zase vidím! :) A moc děkuju. Teď se ta múza ve mně zformovala do úplně jiné podoby než dřív a musím říct, že jsem se více našla, jestli je to znát, tak mi to dělá o to víc radost! :)
27.02.2020 - 22:38Tvoje soucasny psani je uplne neuveritelny. Moc se mi libi. Pusobi. Silne. A neskutecne me bavi tvoje metafory, prace se slovy.. muj salek kavy!
09.02.2020 - 10:53holka.přes.ulici: oslov radek: Mlčeti Zlato: Whetley: Díky Vám všem! :)
jo_: Ahoj Jo, děkuji ti mockrát za čas strávený pod mými díly a za milé komentáře. Vždycky takové reakce příjemně nakopnou.
jo_: Ahoj Jo, děkuji ti mockrát za čas strávený pod mými díly a za milé komentáře. Vždycky takové reakce příjemně nakopnou.
08.02.2020 - 12:46mmm... velmi silná báseň... neuvěřitelně krásná i ve své temnotě... upřímně - na první pohled mě její délka odradila, ale neztratila jsem se v ní a se zatajeným dechem dočetla do konce... několikrát... chci číst dál a věřit ve šťastný konec... a ztrácet se ve vůni pomerančů... ano, nakonec to všechno vlastně může být jednoduchý... s tím správným člověkem...
27.01.2020 - 09:37Za mě výborné, délka zde rozhodně není na škodu, naopak chci víc! :-) krása.
27.01.2020 - 09:10Parádní metafory. Na mě dlouhé a přesto jsem dočetl a nepřestal vnímat. Dnes je nějak úrodný den na dobré básně.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Představy utopené v čaji : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Všední dny
Předchozí dílo autora : Když měsíc chutná po mléku
