Věci v životě Eve Hardin se začínají značně komplikovat. Shodou nešťastných událostí se ocitá ve velkém nebezpečí, do něhož jsou zapleteni všichni, na kterých jí záleží. Nastal čas, aby odložila masku a stala se tím, kým jí bylo předurčeno být.

No, a teď se vám musím k něčemu přiznat... Spal jsem se svou sestřenicí.

Závěrečná část povídky s prvky fantasy.

Báseň zachycuje proces vytírání, který ukazuje na nepřízeň osudu a determinismus.

Mému blízkému příteli k narozeninám...

Rozděleno na dvě části, druhá bude zítra.

Už se viděla na loži pekelném, obklopená Luciferem a jeho pohunky, kteří pod ní přikládají stále větší a větší polena. Plameny snad celého pekla ji olizují tělo a čerti se smějí a Belzebub křičí: Zabila čtyři děti! Otrávila je bramborovýma plackama! Zatopte víc! Sakra, kde jsou ta velká polena! Sekejte! Řezejte! Přitápějte! Ať se smaží vražednice…

Pokud jsi váhavý střelec, tak máš smůlu. Žádné děvče nebude dlouho čekat na nerozhodného moulu který se nedokáže rozhodnout.

Moje popsání mích narkotoxickych depresí

Každý z nás měl svůj osud. Svého Verge, strážce duše. Zloděje života a posla smrti. Každý z nás měl vyzyvatele, jež rozhodoval o čase prožitém na Zemi. Strávit dětství jeho hledáním a pokusy o jeho zabití nebyla naše volba, jen nutný krok k přežití. Bytí bylo protkané strachem i nadějí. Všudypřítomný dotek chladu druhé strany nás udržoval ve střehu a nutil nás přemýšlet o věcech, kterých by měly být děti ušetřeny. Lidé se rodili a umírali. Mnohdy mladí. Na hlad, na nemoci nebo rukou někoho dalšího. Nejčastěji však na selhání při snaze získat ztracenou část sama sebe.

„Víš, žena, ačkoliv je na světě od nepaměti, je stále méně prozkoumána nežli sněžný muž yeti…“

Strýček hrál a s gustem od plic zpíval takový zvláštní písničky a tetička mu říkala, že ho jednou za toho Kryla zavřou za katr.