Olívia

"Už nikdy mě nelíbej!" vykřikla naštvaná dívka "měl to být jen sex, bez dalších závazků," pokračovala naštvaně. Jejich debatu přerušil otec s matkou a panem Edwardem, kteří právě vstoupili do místnosti.
"Přivedu si dárek" říkala zrovna matka, avšak větu nedokončila, protože ji přerušil otec, který si všiml podivného stavu dceřiných šatů - byly krapet potrhané, jak se je z ní snažil mladík strhnout - proto ihned zavolal služebné.
"Jděte ji převlíct!" zaburácel otec a pak se nenápadně, tak jak to umí jen každý otec idiot, přiklonil k dceři a zeptal se "nemáš doufám dvě čárky na těhotenském testu?"
"Ale, tati, toho pána já neznám," bránila se dcera. Byla by ještě chvíli protestovala, ale otec jí pokynul k odchodu.
Mládenci následně pokynul, aby si k němu přisedl. Svému společníkovi a ženě se snažil naznačit, že by měli odejít
"Drahá, pane Edwarde, omluvte mě v pokoji je místo jen pro nás dva, tedy mě a tohoto gentlemana."
Oba kvapně opustili místnost. Matka se šla ujistit, zda-li kuchařka vyhověla jejímu požadavku na dnešní oběd a pan Edward se zatím toulal po domě. Po chvíli narazil na slečnu dceru, která se již stihla převléknout." Už jste spolu spali?" vpálil jí pan Edward, který pozbýval veškerého taktu stejně jako pan otec. Dcera se jen drze ušklíbla "do toho vám nic není" v duchu ji ale jeho poznámka velice těšila, neboť byl celkem pohledný, mladý a navíc bohatý, prostě dokonalá partie. "Ženská má mít sukni," pronesl k její volbě outfitu. Následně jeho zrak spočinul na knize, kterou si slečna tiskla na prsou. Prokletí rudých kytic stálo na obálce, to bude jistě nějaký přehnaně feministický románek, pomyslel si. Bůhvíproč si v tu chvíli vybavil větu, která vlastně vystihovala celý jeho život "ve třiceti panic, život se zdá být na nic," byla to věta, kterou kdysi četl v jednom novinovém článku, ten se jmenoval já samec a pan Edward dodnes nepochopil o čem že to ten článek vlastně byl.
Mezitím přišla matka za otcem, který už dokončil debatu s tím prostým mladíčkem a pod pohružkou smrti mu zakázal jakýkoliv kontakt se svou dcerou. "Proč jsi přišla?" zeptal se své choti. "Mluvila jsem se svou sestrou a ta ti měla takový divný hlas v telefonu, velice se bojím o její zdraví..."
Otec se musel usmát nad jednáním své ženy, vždy byla tak dobrosrdečná a tak povrchní. Řešila raději svou sestru - známého hipochondra - než pletky své jediné, dospívající dcery. Pak se na ni podíval a chtěl jí něco říct, jenže se zarazil a překvapeně si ji prohlížel "moje žena nosí tepláky, " řekl překvapeně a takřka bez dechu, přičemž slovo tepláky vyplivl jako by to bylo nějaké sprosté slůvko. "Ano," přikývla matka ve znamení souhlasu, ačkoliv to v téhle chvíli nebylo vůbec potřeba "četla jsem totiž Index mateřské péče." Otec vybuchl "ten jste si měla, drahá, nastudovat dřív, než jste nám z dcery vychovala prachobyčejnou děvku, co se tahá s kdejakým chlapem! Víte, možná by jste to měla dát přečíst jí, nedivil bych se, kdyby to sama brzy nepotřebovala!" "Ale prosímvás, konečně by jste jí alespoň mohl věnovat ten gauč pro Ludvíka, který jste svému budoucímu vnukovi kdysi koupil, když my dva syna nikdy neměli," dodala matka smířlivě. Jenže otec dnes měl hádavou náladu a tak v rozepři pokračoval "to je rodinný poklad, dal jsem za něj jmění a ona si ho nezaslouží!" s těmito slovy práskl dveřmi při odchodu z místnosti, aby v předpokoji salónku narazil na toho mladíka, jehož před chvílí vyhodil. "Máme jen jedno povlečení!" zahulákal, neboť tušil, že se mu mladík hodlá usadit v domě a dál ničit společenské postavení jeho dcery, pokud se tedy ještě nějak ničit dalo.
Dcera si zatím sedla v zahradě do altánku a četla si onu již zmiňovanou knihu. Po chvíli už byla do čtení tak zabraná, že ani nepostřehla, že mluví nahlas. "Helena nesmí zemřít," opakovala pořád dokola. "Věřte, že by to pro ni bylo určité vysvobození," pronesl pan Edward, který slečnu sledoval až sem, neboť teď doufal v určité benefity, když její otec vyhnal jejího milence. Když se na něj podívala, nasadil svůj svůdný pohled, který vypadal, jako by ji tím pohledem chtěl vysléct do naha. "Docela se nám líbíte," řekla dcera, které se pohled pana Edwarda velice hodil do karet. "Už dlouho vám chci něco říci, pane Edwarde, ale nejsem si jista, zda-li mi to mé postavení umožňuje," pokračovala. "Řekni to zrcadlu," vydechl pan Edward, který vytušil svou šanci. Oba tak odešli do salónu, kde na zdi vyselo zrcadlo. "Miluji tě a chci tě," řekla dívka zrcadlu "toužím po tobě od první chvíle, kdy jsem tě viděla a doufám, že i tvé city ke mně jsou stejně vřelé, jako ty mé." Odmlčela se. "Také vás miluji," přiznal se pan Edward. Než však stačil jakkoliv pokračovat, a že on by rád pokračoval, všiml si onoho mladíka, dívčina milence, jak se krčí za křeslem. V tu samou chvíli tam, jako rozzuřený býk, vtrhl také dívčin otec se zbraní v ruce. "Přistihli jsme tě! Zaplať! " křikl, podíval se na pana Edwarda, ve kterém viděl svého spojence a namířil na milence, ten na nic nečekal a vzal nohy na ramena a otec pelášil za ním za zvuku výstřelů z jeho samopalu.
Dívka se zatím velice pečlivě začala prohlížet v zrcadle. "Copak to děláš, má nejmilejší?" zeptal se pan Edward.
"Řekni, jsem přece tlustá, že ano?" zeptala se, přičemž bylo jasné, že očividně podědila některé matčiny vlastnosti.
Otec se zatím vrátil naprosto zničený "utekl mi, ale nejdřív jsem ho provrtal jak cedník," zasmál se. Lajk pro geronta, pomyslela si dívka, když otec odešel uklidit svou zbraň.
Pan Edward se zatím velice přiblížil k dívce a chystal se z ní strhnout veškeré oblečení, ale při vší té rychlosti si ukopl palec." Máš nekompatibilní tělo," zasmála se dívka a utekla z místnosti.
"S velkýma musíte v květnu!" slyšel ji ještě něco pokřikovat na nějakou služebnou. Zdálo se, že mu na nějakou dobu bude muset stačit jen venkovský striptýz. Vzal tak do rukou nějakou knihu, co zrovna ležela na stole, bylo to Tajemství odpadkových košů vydání druhé a odebral se na adresu "Hotel U maminky★★★★★"