haiku

Nevím neznám neumím. Poslední dobou jsem jaksi nedokázala napsat nic hodnotného.

Za zásluhy.

Někteří starouškové to dobře znají.

Byla to krása, ale jeho účelu to moc nevyhovovalo. Našel proto raději velký modrý šátek a vyměnil ho za klobouk. Pečlivě ho uvázal, upravil a pak si sednul, zapálil si a obdivoval ten malý „dřevěný“ zázrak. V duchu si tleskal a poklepával na rameno. „Seš dobrej, Fando, fakt seš dobrej.“

....

„Konvičko, ty vole stará, cos nám to proved,“ slzel Vokoun z doznívajícího průvanu...

Lehce upravený starší text pro zhudebnění.

Drobná lyrická próza (nebo, chcete-li, báseň v próze) vytvořená pod zámkem v mých domovských Benátkách.

Někdy autor potřebuje trochu něhy na další inspiraci. Snad tomu tahle sextina napomůže.

Chvílemi dílna připomínala zamlžená blata a jejich věrný pes Míša, který občas přišel Věrka zkontrolovat, připomínal v tom zakouření psa z Baskervillu. Když potom dílnu opouštěl, kouřilo se mu z kožichu ještě několik minut a mezi vykulenou drůbeží vypadal přímo démonicky.

Pokus o dětskou poezii, napsáno již dávno

...sorry, zase je tam slovo kokot (staročeský kohout), proto jsem to dal do neokokotismu, nic lepšího ze mě za poslední dobu nevypadlo, nebo jsem to spíš nezapsal, v hlavě se mi toho bude honit asi dost až do smrti...