Jelenec.

Splnil se mi dávný sen
který jsem měl za mlada
vrchol nepatřil všem
měla ho Rudá armáda

den bez mráčků
fouká vítr divoký
mráz z louží zrobil klouzačku
ční kopec vysoký

na něm velký stožár
vysoko nad lesy
nedočkavosti požár
mé srdce neděsí

spíš jen sladce hřeje
nohy volně nechám jít
ze sněhové závěje
sněženky první vidím pít

ta krása v mrazu zkamenělá
květy před rozvitím
po zádech mého těla
téct pramen potu cítím

s výškou vítr sílí
je téměř vichřice
ztvrdlým sněhem bílým
přes strmé police

v pralese stromů ubylo
truchlivě leží v zemi
slunce dál se zubilo
ve větru bude zle mi

vrcholová stanice
dva domy střechy zbořené
potřebu cítím napít se
nebe kouzelné

do modré šplhá rezavá
železné konstrukce
na ni vítr vyhrává
mám ji po ruce

batoh nechám dole
zábrany ho nepustí
třicet kroků první pole
výhled z něho neústí

svetr, bundu, rukavici
ostrá zima svírá
vlevo les i po pravici
na druhém poli zírám

třetí pole výhled
nad vrcholky strmů
vítr začal šílet
stožár zpívá k tomu

pravidlo tří pevných bodů
na čtvrtém poli světím
dál do větrných schodů
oči k dálkám letí

na pátém poli vichřice
plazím se po plošině
červeně v tváři jiskří se
výhled jak z první řady v kině

Malé Karpaty mému zraku
běží modře vstříc
chomáčky bílé jak na padáku
u Jaslovských Bohunic

Považský Inovec začíná
za ním leží Tríbeč
Strážovských hor lavina
věž ve větru se hýbe

sněžná bílá čára Fatry
rozplývá se v mlhách
dneska nejsou vidět Tatry
do krku srdce šplhá

spatřím jediným pohledem
Uherský Brod i Trenčín
v poledne vše je pod ledem
výhled Javořinu předčí

já postavit se osmělil
v objetí držím stožár, který zebe
splnil se mi dávný sen a cíl
na dosah mám nebe

pomalu chodím ze široka
promrzlý jsem na kost
skladba pohledů předivoká
klíčí ve mě radost

letecké pohledy v údolí
na cestách korálky domů
zelená sedá do polí
luk i korun stromů

Uherský Brod jak z pohádky
pár hodin sem cesta stojí
plošiny mají ohrádky
Beskydy v plné zbroji

poslední pohled zaletí
tam kde končí nebe
nikdo se neptá jak je ti
za nehty těžce zebe

hodinu jsem pobyl na stožáru
v závětří teplo slunci krad
horký čaj si leju do poháru
jsem rád, rád, rád

zbývá ještě seběhnout
bez listí světlým lesem
rozloučit se s rozhlednou
s tím karpatským esem.