Nevím,tuším.

O dualitě světa aneb o využití věcí k dobrému i zlému, o koloběhu tvorby a zániku. Upozornění na to, že i odpudivé výkaly mají své využití.

Lepšie audio tu: https://youtu.be/v0mOzP73YrM

Vracíme, vracíme.

Ochutnávka z výboru beskydské fragmentární poezie, trocha zenu na česko-slovenském pohraničí

V brutálním válečném prostředí, kde nebe zůstává prázdné a naděje vyhasla, dva vojáci – cynický a ztracený ve víře – vedou dialog o smyslu života, smrti a lidské vůli. Když válka přináší každodenní masakry, otázky o existenci Boha a podstatě utrpení nabývají groteskních rozměrů. Šachová partie mezi nimi se mění ve filozofickou hru o přežití a smrt, kde se realita a absurdita neustále střetávají. Je to příběh o ztracené víře, prázdnotě a determinismu, kde i poslední tah může být jen dalším krokem do nicoty.

Báseň zachycuje procházku přírodou za východu slunce. Z tohoto skutečného světa se lyrický subjekt vydává i na cestu do svého vnitřního světa.

...pro děti?

„Já vždycky u vás dostanu takovou žízeň, maminko" pochvaloval si Věrek po polévce „Ta je na tý práci snad to nejlepší" a zmizel k „Mostu", kde si dal pár velkých piv a jedno nebo dvě ty mrňavý, u kterých tamní strejcové dělali „ááá" a já pořád nevěděl proč.