Kysucké fragmenty

Jdu do studny pro vodu
Ráno pokročilo, z mlh se vynořují
první vzdálené kopce, jako mléčné ostrovy.
Ještě je ticho, ještě se pasou srny
na oroseném palouku
a já se kradu do studny pro vodu.


Zvedá se vítr, je čas ukončit piknik
Kampak, bělavá oblaka, kampak?
Ptáci v hnízdech cítí ve vzduchu vlhkost deště,
horské bystřiny hlasitě ševelí a přes kameny skáčou,
naše společnost opouští piknikovou deku
a vy, oblaka, šedivíte strachy a ženete se kamsi za kopce.
Co máte asi za lubem? Před čím prcháte?


Sen zenových mistrů
Zenoví mistři se ve svých snech toulají Kysuckými kopci.
Nevědí, kde jsou, pěšinky je vedou bludišti borůvčí a trní.
Zamrzá bystřina, sněhobíl šatí smrčinu, nosy rampouchů ční k zemi.
Na konci klikaté Tao čeká kaplička s Madonou. Přichází Probuzení.


Ranní rozjímání
Na terase v malovaném šálku chladne káva.
Co může být smutnějšího?
Ale kolem dokola to ševelí zpěvem,
květy se otevřely a vítají letní den.
Malíř by se podepsal; já si vzdychnu jen.


Hory mlčí
Hory mlčí pod třesoucími se perutěmi sokola.
Hlubokotonážní oblaka nesou k obzoru zásilku sněhu.
Pavouk za oknem vyhlíží první vločky,
kůra stromů tuhne, vše se zastavilo.
Zima přichází v tom největším tichu.



Lapený motýl
V pavučině lapený žluťásek už nikam nespěchá.
Může vzpomínat na časy, kdy byl jen housenkou.
Hodiny ještě tikají. Okna pomaloval mráz.
Komu patříte, stopy v jinovatce povislé trávy?
Kam vedete stopy otisknuté do opuštěné pěšinky?


Zapadá slunce nad Kysucemi
Než dorazí večer, bude toto všechno
pokryto rudým zlatem zapadajícího slunce:
orosený mech, plesnivý hřib, každá větev stromu,
opuštěné mraveniště, prázdné hnízdo stehlíka,
pyšné doutníky orobinců i pavučiny na tobolkách trav.
A kde je malíř? Proč nedorazil?


Zmatené laně
V chladném brzkém říjnovém ránu
Pásly se na zahradě laně
Otevřel jsem okno a zblízka je sledoval
Zmateně se ohlížely, neviděly mě.


Těžba
Hnědí koníci tahají na lesní cestu poražený peň.
Dřevorubci zjihli, zaposlouchali se do árií lesního ptactva
a jeden dokonce uronil slzu - stéká mu kolem nosu.
Piliny z mechu odnášejí mravenci do nitra lesa.


Loučení
Sezona končí, mrazíky šatí luční květenu,
je čas se rozloučit, tedy na shledanou!
Má chaloupko, má poustevno, můj odloučený mnišský světe!
Pavoučci, myšky, kuny a liško! Buďte sbohem a klidně spěte.




Kdosi udí
Kdosi v osadě udí a je to krása.
Ženské v chalupě odříkávají růženec,
z údolí zní kostelní zvon. Neděle jako podle učebnice.
Na kopcích fouká čerstvý vítr.
Podzimní slunce ztěžklo a valí se nízko nad stromy,
jako by hledalo svůj nebeský důlek.


Chodci
Cyklista v Beskydech nikdy neobjeví
zenovou podstatu pěší pouti.
Sv. Kryštof sedí na kameni, modlí se tiše.
Džizó se potutelně krčí za pařezem;
když jdeš pěšinou, počítaje hraniční kameny.


Náprstník
Ve zvonečku růžového náprstníku
zuřivě hučí šťastný čmelák.
Práce je mu potěšením.
Den sotva začal, tak kam by se hnal?


Sucho nebude
Sucho nebude, prší. Pršííí.
Neviditelný bubeník deště
maluje do kaluží kružnice.
Ten šum mě uspává. Sucho nebude.


Haiku
Teplý listopad -
muchomůrka vytáhla
svůj rudý klobouk


Po sezoně
V čase, kdy cesty vrostly do krajiny
pod dekou napadaného listí
a hory se schovaly do vaty mlh
bloumám jen v mysli Kysucemi
zamčený daleko, daleko za psacím stolem.



Víly
Odkudsi vyběhly na stráň – nahé přízraky.
Mládí a tělesná dokonalost je jen iluze;
iluze zakletá v okamžiku, v paměti muže.
Zrzavé ochlupení a alabastrová kůže.


Pod starou moudrou třešní
Dohasl oheň, žhnou uhlíky do noci
a kousek dál se třou a milují
dvě do sebe zaťatá nahá mladá těla.
Vzdychání zakrývá šelest staré třešně,
měsíc už zašel, oblaka odletěla.


Západ Slunce
Linkami vzdálených oblaků láká tě horizont,
červené teplé kolečko – mihotavý přelude.
Až zalezeš do hor - huňatého rouna,
zem teplejší nebude.


Za okny
Cinká lžička v kávě, tiskne tiskárna, šumí spisy,
ženské natáčejí nit rozhovorů o vztazích, hihňání,
ráno v kanceláři, jako v úle mezi dělnicemi včelami.
Razítka razí, propisky vyplňují kolonku za kolonkou.
A za oknem v dešti proběhl polonahý syn lesního muže.


… a kde je
A kde je život zakletý do ztepilých jedlí?
Kde voní pokosená tráva a mechem obrůstá
zapomenutý balvan, kde, povězte, otakárci?
V mlhách zatopeném kraji touhy a vzpomínek.


Rys
Na skalním výběžku se rozhlíží rys.
Jeho panství odpočívá zimním spánkem.
Zvažuje, zda letos navštívit
Ježíška v Betlémě.



Špačci
Špaček a špačková mají italskou domácnost.
Oba se hádají, vyhazují si z hnízda věci,
on vyhrožuje, že si najde jinou špačku…
Chlupaté hlavičky vylíhnutých kuřátek
skáčou v hnízdě jako písty motoru.


Beskydy
Beskydy, zkamenělé mořské vlny
Slunce loď pluje mlhami
Beskydy kopce s palouky
Měsíc loď pluje mlhami


Spokojený chalupář
Mám u pece komínek
naštípaných polínek -
ty mě budou pěkně hřát.
Jedna sklenka Bordeaux stačí.
Co si lze víc přát?
Za okny šeď, vítr, sačí.
Bude se mi dobře spát.


Lidová filozofie
Lidová filozofie nad jitrnicemi se zelím,
pivo dobře pění, v peci praská.
Rozebíráme podstatu náboženství,
školní reformu, úpadek kultury, mnohoženství,
na přetřes přichází i smrt, anebo láska.


Otčenáš
Otče náš, jenž jsi na nebesích,
cítíš tu vůni?
Gabinka upekla makovník,
nalévám kávu, tak se stav!
Přečtu Ti své sansi verše.




Vichřice
Jako by přistával vrtulník.
Orkán ohýbá zežloutlé stvoly,
jako nic přeskočí půl kopce
a řítí se do údolí.


Bodlák
Na žlutavé louce
hlazené sluncem
trčí ježatý bodlák
na němž trůní
modrásek


Ještěrky
Naši horskou pouť bez hranic
limitují jen oblaka nad obzorem
plujeme ve vlnách vysoké trávy
skáčem po mechem obrostlých kamenech
taháme slunce za plnovous
pa-
pr-
sků

Иąŝı ħ●яşĸōũ ¶0ųť βεż ĥ®ἇἡї©
łĭшῐ†ựјί ĵεη σь₤ᾱҝӑ илđ Θᵇzøŕəщ
pℓụĵęmë νə υℓηάċħ ὑӯşøķē ŧŗǻυŷ
ŝķàčęшє рὄ męċĥэш ѳbŗŏЅτłŷ©ħ ĸαшëñėćĥ
ţ@hẵmə șľüи₠ źą ₧ļʼnŏv°ûß
Þå-
Þŗ-
şĸů




Chci
Být malým ptáčkem,
celý den zpívat
a milovat svět,
ten krutý svět dole
pode mnou



Mraveneček
Copak, mravenečku?
Chceš přejít hory
tam a zase zpátky?
Copak se to dá stihnout
za jeden život?



Periodizace vzpomínek
Jak tak plyne čas,
budoucnosti ubývá
a minulost se hromadí.
Aby se v ní člověk vyznal,
dělí své vzpomínky
do menších a menších fragmentů
a pak se diví, že se ztrácejí.



Neutíkej okamžiku!
Přeběhly mi přes cestu dvě srny.
Neutíkejte, zvířátka!
Já vám neublížím.
Nejsem lovec.
Já jsem básník.