koukám, že jsi mocně rozvlnila hladinu ;o ))

Yana: Moc děkuju, i za ten nadprůměrný časopis, potěšila jsi mě. Na tom, co píšeš o zpohodlnělých mužích, určitě něco je. A ženy víc řeší, to je taky fakt. Hm, dá se na to dívat z mnoha stran a každá ukáže něco jiného a žádný pohled není všeobecně platný. To zní jako fajn závěr úvahy o ničem... ale aspoň vedla k hezké debatě :).

Meluzina: Díky, to je zajímavé. A souhlasím, že láska podmíněná a nepodmíněná se nemusí navzájem vylučovat, ony mezilidské vztahy jsou obecně dost složité na jakékoliv škatulkování.

kekebreke: Děkuji.

Severak: Díky za komentář. Určitě je to paušalizování a navíc pouhý střípek v tom všem, co ovlivňuje myšlení a chování každého jednotlivce. Jen jsem chtěla říct, že pro ženy je nějaké myšlení a chování možná typičtější, přirozeně k němu tíhnou. Pouhý nápad, postřeh.
A nikde tam myslím netvrdím, že muži nejsou schopni přehlížet vzhledové nedostatky. Po pravdě, tuhle schopnost máme asi všichni, protože vzhledově dokonalý partner je velmi vzácný :).

Singularis: Moc zajímavé. Jsem ráda, že jsem inspirovala k další úvaze. I když myslím, že jsem psala o něčem trošku jiném, určitě to spolu souvisí.

vnímám článeček jako úvahu v nadprůměrném ženském časopisu, vůbec si nemyslím že je podřadná, je to jen tvé uvažování, tvůj názor, tvůj pohled, úvaha není od toho aby byla objektivní, ale pravda je že s touhle také nesouhlasím, chápu že rozvíjíš to co píšeš v anotaci a v závěru, to už jsem někdy někde četla, nebo slyšela a i to mi přijde jako blbost, já myslím že naopak ve vztahu jsou spokojenější muži, jsou línější, pohodlnější, dle mé zkušenosti rychleji stárnou...ale to je zase jen můj názor, v podstatě si myslím že muži své štěstí méně řeší, oni tak proplouvají a na otázku zda jsou šťastní mnohdy ani neodpoví, ale ženy jsou více schopné dělat cokoliv pro své štěstí a proto možná se snadněji vyjádří že jsou šťastné. No myslím že pod tím dílkem máš tolik komentářů že se víc rozepisovat nebudu, v podstatě by se dala rozebrat každá věta

Orionka: Singularis: Zajímavý pohled na věc, i když ani já bych to takto genderově nerozdělila, neboť dle Tvého popisu jsem spíše muž. Nejdřív se zamiluju a pak řeším, což je pro život velmi nešťatné. Naštěstí i v tomhle se člověk může učit a rozvíjet.

Ke komentáři Singularis bych ráda dodala, že si nemyslím, že by oba způsoby lásky nemohly být současně k jedné osobě. Naopak si myslím, že jsou tam často oba přítomny a možná jeden na chvíli převládne. To ultimátum, o kterém píšeš, nevylučuje, že k němu cítila i lásku nepodmíněnou. Rozchod nemusí vždy znamenat konec lásky.

A mně se ta úvaha líbí. A hodně. Souhlasím, že se to nemůže dotýkat každého muže a ženy, že to není ani paušál, ale má to hlavu a patu, má to myšlenku i střízlivé spektrum reality. Za mě ano.

Zajímavá úvaha. Nicméně jak už tu psal kmotrov - je to paušalizování. Ze své zkušenosti můžu říct že neexistuje nic jako "typicky mužské" nebo "typicky ženské" myšlení. Konkrétní osoby mají vždycky nějaké vlastnosti, které bychom pro jejich pohlaví/platovou třídu/whatever nečekali.

Navíc dle této úvahy to vypadá, že muži nejsou schopni něco označit za nepodstatnou blbost (viz vrásky špeky a křivé zuby).

Ještě dva generově atypické příklady: když Christina Maslach ( https://cs.wikipedia.org/wiki/Christina_Maslach ) rozmluvila Phillipu Zimbardovi pokračování stanfordského vězeňského experimentu, projevila jednoznačně lásku podmíněnou, dokonce to tak snad i řekla. (Kdyby projevila lásku nepodmíněnou, musela by ho milovat za zorganizování krutosti, kterou tam viděla.) A naopak když umírala první žena profesora Feynmana, ten s ní zůstal až do konce, čímž projevil lásku nepodmíněnou. (Bylo to v jedné z jeho knih, musel/a bych to najít.)

Z genderového hlediska především nesouhlasím s neprůkazným tvrzením, že je takové chování geneticky zakódované. Připadá mi, že souvisí s láskou podmíněnou a láskou nepodmíněnou. Láska nepodmíněná, v naši kultuře tradičně očekávaná od žen, znamená milovat někoho bez podmínek, prostě takového, jaký je, a právě proto, že takový je. Láska nepodmíněná, v naší kultuře tradičně očekávaná od mužů, znamená soudit a klást druhému podmínky a milovat ho za to, že těmto podmínkám dokáže vyhovět. Každý člověk je schopen obou druhů lásky (byť, pochopitelně, ne současně k jednomu objektu) a také oba druhy potřebuje, nejvíc už jako dítě, protože tehdy ovlivňují jeho duševní vývoj, ale člověk potřebuje oba druhy lásky po celý život; pokud ve vztahu dostává jen jeden druh lásky, musí si zbývající druh vynahradit sám. Pokud člověku jeden z druhů lásky chybí, strádá; chybí-li mu láska nepodmíněná, chybí mu vztah k domovu, pocit bezpečí a schopnost si odpočinout nebo odpouštět druhým, chybí-li mu láska podmíněná, je rozmazlený, nesoustředěný a chybí mu hodnoty a smysl života. Ale dle mého názoru to nesouvisí s pohlavím.

Amelie M.: Jejda, to děkuju, že mám tak vysokou laťku. Ale kdybych se bála, že nedostojím očekávání, tak sem asi už nic nedám... a to zas ne, to si radši poskvrním pověst :). Tohle je jenom nápad, možný úhel pohledu, který si nenárokuje pravdivost ani obecnou platnost, takže ho netřeba brát zas tak vážně. Snad se příště trefím líp.

kmotrov: Mělo to být spíš pobídnutí k diskuzi než nějaké dogma, tak škoda. Ale rozumím :).

jako bys to ani nepsala ty.. :) obsahem, ani provedením se mi ta úvaha nelíbí..... přijde mi primitivní, krátkozraká.. s obsahem nesouzním ani v nejmenším a paušalizování mi taky trošku vadí..

No, popravdě řečeno, podobné paušalizování nemám rád. Ani mě to neoslovilo, nasbíral jsem jiné zkušenosti, ani já nechci paušalizovat.

Severak: Hm. A prachy taky ne, vyzkoušeno na sobě :D.

bludička: Děkuji, že jsi sem zabloudila... :)

Amelie M.: Vystihla jsi to přesně. V nešťastném stavu jde psaní tak nějak samo, víc autorů tady by to asi potvrdilo. Ale že by nešlo psát jinak, to si zas nemyslím, i když to v té básni říkám :). Dík!

Singularis: Ono bohatnout psaním je asi obecně těžké, ale zrovna u scénářů bych řekla, že je docela slušná šance. Z básní se dají zpeněžit asi jen písňové texty, ale to je zas trochu jiná disciplína...