Nejprve jsem váhal, jestli by se poslední verš neměl zkrátit jen na "mravenec", ale nakonec mi došlo, že slovo "lesní" je v textu podstatné a vnáší do něj komiku a kontrast.

Tady nemám co dodat, obě jsou výjimečná. Sice by se dalo spekulovat, jestli "obkličuju" není metafora, ale na druhou stranu, jak jinak to nazvat, myslím, že nejde ani tak o metaforu jako o přesné pojmenování skutečnosti z obou pohledů zároveň (motýlího i lidského).

Nešlo by nepřítomnost hosta naznačit nepřímo - takhle to totiž vypadá, že lyrický subjekt uvažuje do budoucnosti a o minulosti. Co takhle:

z šálku se kouří
a druhá židle prázdná ---
květiny vadnou

Podle mě když se jedná o špačky cigaret, měly by být vždy neživotné, takže ne špačci, ale špačky - IJP sice uvádí obojí tvar (životný i neživotný), ale mě se to nezdá, jak to vidíte ostatní?

Ten poslední text se mi dost líbí - v paralele hádka/straka je skrytá komika i absurdita momentu, což je povedený přesah.

Až teprve po komentáři od Můry jsem dokázal interpretovat poslední text s motýlem - a pravděpodobně je to opravdu tím slovem "odchází", ta personifikace způsobila, že jsem to v rámci specifického haiku-mindsetu nedokázal pochopit. Jinak je to ale povedená a vcelku objevný text.

To samé platí pro druhé haiku - námět je výborný, je to překvapivé tím nečekaným postřehem, ale asi bych se taky zamyslel nad formulací (jak navrhuje Můra).

Je fakt, že ta sexuální tématika by mě u tohohle textu nenapadla ani omylem. Jde o to, že když čtu haiku, přistupuju k textu s určitým haiku-mindsetem, který takové čtení neumožňuje - podobně jsme to o víkendu probírali s Honzou nad tím textem o trávě.

Když to vezmu jako haiku, pak souhlasím, že je to pěkný motiv, ale říkám si, jestli by ochlazení nešlo pojmenovat jinak (protože když řeknu "ochladilo se", říkám tím ochladilo se ve vztahu k lyrickému subjektu. Ale to je marginálie). Taky si říkám, jestli tam něco nového a podstatného přináší slovo CIZÍ, protože i to je vlastně svého druhu dopad perspektivy lyrického subjektu.

Tohle je zajímavé - běžně je v haiku metafora zapovězená, ale čestnou výjimkou jsou ustálená slovní spojení, která často vznikla právě metaforickým posunem. Může tak snadno vzniknou přesah na lince kontrastu metaforického (běžného) významu ustáleného spojení a jeho významu doslovného. Pěkná práce.

Tohle určitě není nepochopitelné, naopak... Jen musím říct, že některé jiné průběžné varianty se mi líbily víc - zvlášť s tím "vystupováním ze tmy"

konečně svítá -
ze šera vystupuje
chrápající nos

Ziny: Ani to není napsané nejlíp. Rukopis je prostě rukopis, (bez metafory) a zub je dospělý, ale zřejmě to z toho nejde správně pochopit...

Můra73: Vím, jak to myslíš, potřeboval jsem ale, aby jasně vyplynulo, že zub je lyrického subjektu, který je dospělý, zatímco rukopis je dětský. Jak je vidět ze Ziniho komentáře, možná se to i tak nedaří správně evokovat.
Kdyby první verš zněl:
odštíplá šestka ---
asi by to tomu moc nepomohlo :o) Ale zapřemýšlím na tím, protože se mi evidentně nepodařilo u čtenářů evokovat ten správný motiv (příběh).

Tohle je povedené. Není to sice žádný objevný světoborný text, ale za několika málo detaily, které jsou dobře čitelné a propojitelné, se skrývá nedořečený (dojemný) příběh.
Pěkná práce.

horko a prší ---
v kukuřičném bludišti
běžím po hlase

Je to zajímavý text, ale když jsem ho četl, musel ke mně dolehnout. Nejde ani tak o to, že by to bylo napsané složitě, ale ta představa pro mě byla složitá, takže mi chvíli trvalo, než jsem si to celé vybavil. Jinak motiv smutku par excelence.

druhý text je povedený, je to sice často se opakující téma, ale tady je to zpracováno přirozeně a nenuceně

mj. hledal jsem a dočetl se, že chmelu jsou tradičně připisované léčebné účinky podobné opiu - údajně způsobuje omámení a tlumí bolest - celkem tak zapadá do textu a vytváří jeho hluboce skrytou symboliku.

Všechna tři se povedla. Nejvíc se mi asi líbí Velký vůz. Ty paralely mezi vstupním obrazem a zbytkem textu jsou propracované. Dobrá práce.

Takové pozdně seifertovské vyprávění. Pěkné.

moc pěkné

Jak jsem říkal - až budeme dělat slovník českých kigo, na zrnka melounu nesmíme v letní sekci zapomenout.

Pokud jde o myšlenkový přesah, čtu to například takto: Liják je poutníkovi překážkou v cestě a svým způsobem tak narušuje cestu jako takovou. Zároveň by to šlo ale vykládat obráceně - poutník (lyrický subjekt) se po lijáku vrací na cestu a obnovuje pouť. Zároveň, samozřejmě, se všechny podobné interpretace odehrávají pouze v hlavě čtenáře, a to je správné...