Světýlko na konci tunelu...
Moc fajn, jdu na pokračování.

Tak, tak, s lesními bytostmi si raději nezačínat. Holky z masa a kostí jsou lepší ;o)

Nine: Díky.

Nine: Dík za přečtení.

Upravit děj, změnit žánr, ale nejde to. Psal jsem to v anotaci jednoho dílka na začátku října. Snaha napsat něco lehčího, optimistického - ale ne a ne. Mám přesně stejný pocit, že ty příběhy/básně má v rukou kdosi jiný.
Jinak úžasně popsané dojmy, pocity. A myslím, že nezájem o odpověď na dotaz "jak se máte", se dá zobecnit na všechno. Bez zájmu se míjíme a skutečná snaha někoho vyslechnout a dokonce pochopit je neskutečně vzácná.
Díky.

Budu si u tvých děl muset také dávat pozor, abych při jejich čtení nic nejedl ani nepil. Teď jsem měl štěstí - nezačal jsem se dusit smíchem. Je to vyvážení pro současnou pochmurnou dobu i jiná díla, která, byť krásná, jsou nesmírně smutná. Dík.

Strašně smutné, strašně krásné. Přečetl jsem to mockrát a ještě to budu číst znovu a znovu.
Moc děkuji.

Život, smrt, vesmír. Je to pěkný rozlet pocitů a přání.

Je těžké na to přijít. Možná nemožné. Ale neměli bychom ty pokusy vzdávat.
A to s tím gramofonem je dokonale přesné. Díky.

Psavec: Děkuji.

Díky za optimismus v této chaoticky zběsilé době.

Naprosto pravdivé. Opět jsi trefil přesně do středu.

Úžasné, nepopsatelné. Moc, moc díky.

Bože, jak ti rozumím... honem jdu přečíst pokračování.

Daisy Moore: Jsem rád, že i pobavila. I když je to poněkud hořké.

Daisy Moore: Moc děkuji za nadšení.

Daisy Moore: Na tento řádek už reagovalo víc čtenářů. Jen aby nás tato chuť nepřešla...
Já děkuji.

vanovaso: Díky.

Daisy Moore: Díky za přečtení, Daisy. Rád jsem něco poskytl.

Výborné! Jsi druhý autor (první byl Psavec), který mě ne rozesmál, ale rozřehtal.