teplejší svět

hranice které se zdají nepřekročitelné jsou
bimodální
jako tvoje prsa
mezi nimi příkop, zbytky železobetonu
hrozba tetanovky ve čtvrtek v pět odpoledne
jód, otrávená sestřička
obrovská bublina v pítku která
uspokojivě žbluňkne po třetím kelímku vody

stejně jsme tam slezli
mezi obrovskými šedými hranoly
se propadneš do třech let spadaného listí
měkkého mechu
sladké vůně rozkladu

někdy musíš vážit cestu na okraj
zkoušet jak daleko od kmene tě větev ještě unese
sednout si do příkopu

to je to pravé místo pro šepot
nikde nikdo
já ještě nejsem a ty zrovna zjišťuješ že přestáváš být
ve stínu polorozpadlého posedu to řekni do ticha
polohlasem, poločlověče

některé radosti jsou jako kopnutí do břicha
jako blesk z čistého nebe